Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3183/13

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudce Ludvíka Davida a soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové o ústavní stížnosti stěžovatele Libora Dušila, zastoupeného Mgr. Janem Koptišem, advokátem se sídlem Na Sadech 2017/13, České Budějovice, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. - 23 ze dne 31. 7. 2013 a proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. - 23, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 18. 10. 2013, stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí a navrhl jejich zrušení pro rozpor se svými ústavně zaručenými právy dle , 27 a 28 d d (dále jen " ") ve spojení s článkem 1, 2 a 3 y. Stěžovatel se u správních soudů domáhal ochrany proti nečinnosti správního orgánu, kterou spatřoval v tom, že Ministerstvo vnitra ČR (dále jen "žalovaný") nerozhodlo o jeho podnětu, jímž navrhoval vydat rozhodnutí o rozpuštění občanského sdružení s názvem Komora geodetů a kartografů.

2. Napadenými rozhodnutími správní soudy žalobu i kasační stížnost stěžovatele zamítly, protože žalobou o ochranu proti nečinnosti správního orgánu se nelze úspěšně domáhat ochrany v případě jakékoli pasivity správního orgánu, ale pouze v případech, kdy správní orgán má povinnost vydat ve správním řízení rozhodnutí. V posuzovaném případě stěžovatel nebyl v pozici účastníka řízení, ale toliko v pozici podatele podnětu. Žalovaný stěžovatele v přiměřené době přípisem informoval, že nejsou dány důvody pro uplatnění jím požadovaného postupu.

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti uplatnil stejnou argumentaci jako v řízení před správními soudy a poukázal na to, že se domáhá zrušení sdružení, které neplní zákonné cíle. Nad to stěžovatel poukazuje ve své ústavní stížnosti na to, že v posuzované věci mu jde primárně o zásah Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního do svobody sdružování na ochranu hospodářských a sociálních zájmů stěžovatele, neboť zvýhodňuje vysokoškolsky vzdělané občany (kteří mohou být úředně oprávněným zeměměřičským inženýrem) oproti středoškolsky vzdělaným geodetům. Stěžovatel se domnívá, že zákon, dle nějž je postupováno, a to a , o zeměměřičství, by tedy měl být rovněž zrušen.

4. Dříve, než může Ústavní soud přikročit k přezkumu opodstatněnosti či důvodnosti ústavní stížnosti, je povinen zkoumat splnění podmínek její projednatelnosti. V dané věci zjistil Ústavní soud, že formálně bezvadnou a přípustnou ústavní stížnost předložil k podání ústavní stížnosti oprávněný a advokátem zastoupený stěžovatel; současně jde o návrh, k jehož projednání je Ústavní soud příslušný. Po zvážení okolností předložené věci dospěl však Ústavní soud k závěru, že podaná ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Ústavní soud je dle článku 83 y soudním orgánem ochrany ústavnosti, přičemž v rámci této své pravomoci mj. rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. článek 87 odst. 1 písm. d) y]. Ústavnímu soudu však nezbývá než konstatovat, že k porušení základních práv stěžovatele napadenými rozhodnutími nedošlo. Obecné soudy postupovaly v souladu se zákonem i ústavním pořádkem a své stanovisko stěžovateli řádně objasnily. Návrh na zrušení ustanovení zákona o zeměměřičství pak nijak nesouvisí s podstatou sporu řešeného správními soudy.

6. Ústavní soud proto z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Návrh stěžovatele na zrušení části zákona pak sdílí právní osud ústavní stížnosti [ téhož zákona].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. října 2013

Ivana Janů, v. r.

předsedkyně senátu