Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3190/13

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou JUDr. Vlastou Formánkovou ve věci návrhu Ing. Jana Suntycha, zastoupeného Mgr. Jiřím Topkou, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Praha 3, Jilmová 17, směřujícím proti usnesením Policie České republiky, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru korupce ze dne 8. srpna 2013, č.j. OKFK-1343-1/TČ-2013-251002, a Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 12. září 2013, č.j. -88, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Návrhem podaným dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen ""), se navrhovatel domáhal zrušení shora uvedených usnesení, jimiž mělo být zasaženo do jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces, zakotveného v odstavcích 1 a 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Navrhovatel ve svém podání uvedl, že usnesením Policie České republiky, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru korupce, bylo proti němu zahájeno trestní stíhání, a to usnesením č.j. OKFK-1343-1/TČ-2013-251002 ze dne 3. dubna 2013. Toto rozhodnutí bylo ke stížnosti navrhovatele zrušeno usnesením Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 ze dne 9. července 2013, č.j. 1 ZT 178/2013-14, pro formální pochybení. Následně bylo vydáno nové rozhodnutí téhož policejního orgánu ze dne 8. srpna 2013, č.j. OKFK-1343-1/TČ-2013-251002. S ohledem na jednoznačný pokyn státního zástupce v odůvodnění zrušovacího usnesení, byla následná stížnost navrhovatele předložena k rozhodnutí Městskému státnímu zastupitelství v Praze. Státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze napadeným usnesením stížnost zamítnul jako nedůvodnou.

Navrhovatel je i nadále přesvědčen, že jeho trestní stíhání bylo zahájeno a je vedeno způsobem, který zákon nestanoví. Usnesení policejního orgánu se opírá o zcela nepřezkoumatelný znalecký posudek, který je klíčový pro stanovení existence a výše škody, a tedy pro posouzení důvodnosti trestního stíhání. Rovněž usnesení policejního orgánu je nepřezkoumatelné.

K tomu navrhovatel odkázal na nález Ústavního soudu

sp. zn.

.

Navrhovatel ke svému podání přiložil toliko napadené usnesení Městského státního zastupitelství v Praze, z nějž však plyne, že státní zastupitelství přezkoumávalo stížnost proti jinému než v návrhu napadenému usnesení, a sice proti usnesení č.j. OKFK-1343-61/TČ-2013-251002, přičemž v daném případě se mohlo jednat pouze o písařskou chybu. Nicméně poté, co se Ústavní soud seznámil s obsahem podání a s napadeným rozhodnutím Městského státního zastupitelství v Praze, dospěl k závěru, že návrh je nepřípustný.

Ústavní soud v minulosti ve své judikatuře (např. v nálezu

, N 78 SbNU 4/243) opakovaně vyslovil, že ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, které vyplývají z příslušných právních norem upravujících to které řízení. Pokud orgány činné v trestním řízení postupují v souladu s obsahem hlavy pátéy, nemůže na sebe Ústavní soud atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Podle odstavce 1 ( písmeno d)y ČR), to tedy znamená, že ústavní stížnost představuje zvláštní procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv a svobod, ve vztahu subsidiarity. Ochrana ústavnosti není a ani z povahy věci nemůže být úkolem pouze Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, v tom rámci zejména obecné justice viz nález

sp. zn.

(publ. in: N 111/19 SbNU 79). Ústavní soud tak představuje v této souvislosti ultima ratio, institucionální mechanismus, jenž nastupuje v případě selhání všech ostatních. Řízení o ústavních stížnostech, tedy významně ovládá zásada subsidiarity, dle níž je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje ( ve spojení s odstavci 3 a 4 ), nejsou-li dány (zvláštní) důvody přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ustanovení odstavce 2 .

Přípustné opravné prostředky není přitom možno chápat výhradně v kontextu existence možnosti nápravy příslušeného rozhodnutí (existence konkrétního opravného prostředku), ale v souvislostech pokračujícího soudního (trestního) řízení, které samou svou existencí zaručuje, až do vydání meritorního rozhodnutí, průběžnou kontrolu danou trestním řádem, v němž účastníku přísluší celá řada konkrétních nástrojů, včetně (případného) následného řízení v rámci obecného soudnictví. Východiskem pro tyto závěry je y ČR, který uvádí, že základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci.

Podle ustanovení § 160 odstavce 1 trestního řádu, je v pravomoci policejního orgánu rozhodnout neprodleně o zahájení trestního stíhání, nasvědčují-li zjištěné okolnosti tomu, že byl spáchán trestný čin. Zahájení trestního řízení je počátkem trestního stíhání, nad nímž vykonává, dle § 174 a násl. trestního řádu, dozor příslušný státní zástupce, který je povinen, dle § 172 odstavce 1 trestního řádu zastavit trestního stíhání, zjistí-li se, že k dalšímu vedení neexistuje důvod. Nastane-li tedy taková okolnost v řízení, bude úkolem orgánu veřejné moci rozhodnout v souladu s trestním řádem. Navrhovateli, právně zastoupenému, pak přísluší navrhovat zákonem definované nástroje k ochraně jeho zájmů.

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud konstatuje, že odkaz na judikát Ústavního soudu je v projednávané věci nepřípadný.

Podle ustanovení odstavce 1 písmeno e) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podaný návrh nepřípustný, nestanoví-li zákon jinak. V projednávaném případě tato situace nastala, a proto Ústavní soud návrh odmítl.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. října 2013

Vlasta Formánková v.r.

soudkyně zpravodajka