Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3178/13

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou o ústavní stížnosti stěžovatelky SCELET, s. r. o., se sídlem Praha 4, Hrubínova 878/15, IČ: 261 78591, zastoupené prof. JUDr. Zbyňkem Kiesewetterem, DrSc., advokátem se sídlem na adrese Praha 6, Zavadilova 1888/22, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. dubna 2013 sp. zn. a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 23. července 2013 č. j. -108, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 17. října 2013, se stěžovatelka domáhala podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že napadenými rozhodnutími byla porušena její ústavně zaručená základní práva podle , a d a podle y. Ústavní stížnost spojila stěžovatelka podle ustanovení s návrhem na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí.

Z předložené ústavní stížnosti a přiložených příloh Ústavní soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 6 v právní věci stěžovatelky jako žalobkyně proti žalované České republice - Ministerstvu obrany o vydání bezdůvodného obohacení 1 500 000 Kč s příslušenstvím rozsudkem ze dne 20. června 2011 sp. zn. č. j. žalobě vyhověl. K odvolání podanému žalovanou Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. ledna 2012 č. j. -69 rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé pod bodem I. změnil jen tak, že zamítl částečně žalobu o zaplacení úroku z prodlení a prodloužil lhůtu k plnění. Proti potvrzující části rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 23. dubna 2013 č. j. -88 rozsudek Městského soudu V Praze v části výroku I., jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, a ve výrocích II. a III. a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 v části výroku I., jíž bylo žalované uloženo, aby stěžovatelce zaplatila 1 500 000 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení a ve výroku II. zrušil a věc v uvedeném rozsahu vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 6 k dalšímu řízení. Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl znovu rozsudkem ze dne 23. července 2013 č. j. -108. Obě posledně vydaná rozhodnutí napadla stěžovatelka ústavní stížností.

Ústavní soud nejprve posoudil, zda jsou splněny podmínky projednání ústavní stížnosti stanovené .

Ústavní soud setrvale judikuje, že ústavní stížností lze napadat především konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, neboť ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž případnou protiústavnost nelze napravit jiným způsobem (srov. např. nález Ústavního soudu ve věci

sp. zn.

ze dne 30. listopadu 1995; N 78/4 SbNU 243). Výjimky, které z tohoto pravidla připustil, se týkaly přezkumu rozhodnutí, která uzavírají určitou část řízení nebo která řeší dílčí procesní otázku, přestože řízení ve věci samé dosud neskončilo; to však pouze pokud jsou taková rozhodnutí způsobilá bezprostředně a citelně zasáhnout do ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele a pokud je námitka porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod koncentrována jen do tohoto stadia řízení a nemohla by již být, v rámci dalšího řízení (např. při uplatňování procesních prostředků proti meritorním rozhodnutím), efektivně uplatněna. Takovou výjimku však projednávaný případ nepředstavuje.

Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 23. července 2013 č. j. -108 bylo možno podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 6. Proto nebylo v řízení rozhodnutím konečným, proti němuž by bylo možno podat ústavní stížnost ( ).

Ústavní soud respektuje princip subsidiarity, jeden ze základních principů ústavního soudnictví, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit. Ústavní soud tak může do činnosti obecných soudů zasáhnout jen v případě, že v jejich rozhodování shledá porušení základních práv a svobod stěžovatele a pouze tehdy, není-li možné nápravu zjednat před obecnými soudy samými.

Z těchto skutečností pak nelze než dovodit, že ústavní stížnost byla podána předčasně a jedná se tudíž o návrh nepřípustný. Soudkyni zpravodajce nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení .

Podle ustanovení , ústavní stížnost nemá odkladný účinek, Ústavní soud však může vykonatelnost napadených rozhodnutí za podmínek stanovených v odst. 2 citovaného ustanovení odložit. S přihlédnutím k závěrům učiněným v meritu věci Ústavní soud neshledal pro takový postup důvod. Návrh na odložení vykonatelnosti má akcesorickou povahu, to znamená, že sdílí osud ústavní stížnosti a pokud je ústavní stížnost odmítnuta z některých procesních důvodů (), je odmítnut i návrh na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 29. října 2013

Vlasta Formánková v.r.

soudkyně zpravodajka