Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2397/13

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatelky Deutsche Angestellten-Krankenkasse, se sídlem Hamburk, Nagelsweg 27-31, zastoupené Mgr. Pavlem Gécim, advokátem advokátní kanceláře se sídlem Praha 7, U Studánky 3, směřující proti rozsudku Nejvyššího soudu č. j. -127 ze dne 16. května 2013 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním učiněným podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatelka s odkazem na porušení jejího práva na rovnost v právech zakotveného v d (dále jen ""), práva vlastnit majetek dle y a práva na soudní ochranu zaručeného y a y (dále jen "") domáhala zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí.

Z předložené ústavní stížnosti a ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. Ústavní soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem č. j. -50 ze dne 4. února 2008 rozhodl, že žaloba stěžovatelky proti žalovaným České pojišťovně a.s. (dále jen "1. žalovaná") a proti Jiřímu Dostálovi (dále jen "2. žalovaný") o zaplacení částky 30.023,74 € s přísl. je co do základu opodstatněná a že o výši škody a o nákladech řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku. K odvolání obou žalovaných Městský soud v Praze rozsudkem č. j. -103 ze dne 20. listopadu 2008 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žaloba, aby žalovaní byli povinni zaplatit stěžovatelce částku 30.023,74 € s přísl., se zamítá a uložil stěžovatelce zaplatit každému ze žalovaných náklady řízení před soudy obou stupňů ve specifikovaných výších. Dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud v záhlaví citovaným rozsudkem zamítl, uložil stěžovatelce zaplatit 1. žalované náklady dovolacího řízení ve specifikované výši a rozhodl, že ve vztahu mezi stěžovatelkou a 2. žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti zpochybňuje argumentaci Nejvyššího soudu vedoucí k zamítnutí jejího nároku a předkládá vlastní argumenty s tím, že jejímu nároku mělo být vyhověno a že ve věci učiněné závěry Nejvyššího soudu představují zásah do jejích výše uvedených ústavně zaručených práv.

Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelkou předložená tvrzení, přezkoumal v záhlaví citované rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů ( a y), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, není soudem obecným soudům nadřízeným, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do jejich rozhodování. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [, písm. d)y]. Postup v soudním řízení, a to včetně interpretace a aplikace právních předpisů a vyvození skutkových a právních závěrů, je záležitostí obecných soudů.

V souzené věci dospěl Nejvyšší soud k závěru, že stěžovatelkou uplatňovaný nárok není po právu, a proto její dovolání zamítl. Z odůvodnění jeho napadeného rozhodnutí vyplývá, že se celou věcí velmi podrobně zabýval a jeho argumentaci tak, jak je rozvedena v tomto rozhodnutí, považuje Ústavní soud za dostatečnou, logickou a srozumitelnou. Úvahy Nejvyššího soudu neshledal Ústavní soud rozhodně nikterak nepřiměřenými či extrémními. Závěr Nejvyššího soudu, s nímž stěžovatelka nesouhlasí, tak považuje Ústavní soud za ústavně konformní projev nezávislého soudního rozhodování a z hlediska ústavnosti mu nemá co vytknout.

Ústavní soud uzavírá, že svým přezkumem v záhlaví citovaného rozhodnutí nezjistil nic, co by odporovalo jakýmkoli principům, právům nebo svobodám zaručených ústavními normami České republiky, a proto mu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. října 2013

Michaela Židlická v.r.

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu