Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2996/13

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou o ústavní stížnosti stěžovatelky SCHWING Stetter Ostrava, s. r. o., se sídlem Moravská 1215/6, Ostrava - Hrabůvka, zastoupené Mgr. Jaromírem Parobkem, advokátem, Advokátní kancelář Křížová, Parobek a partneři, s. r. o., se sídlem Sokolská třída 451/11, Ostrava - Moravská Ostrava, proti rozhodčímu nálezu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky sp. zn. Rsp. 502/13 ze dne 22. 7. 2013, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Podáním, které bylo Ústavnímu soudu doručeno dne 27. 9. 2013, se stěžovatelka domáhala zrušení rozhodčího nálezu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky (dále jen "Rozhodčí soud při HK a AK ČR") sp. zn. Rsp. 502/13 ze dne 22. 7. 2013, s tím, že jím mělo dojít k porušení jejích ústavně zaručených práv garantovaných , a d (dále jen " ").

2. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti a podle písm. d) y je mu dána pravomoc rozhodovat o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Podle ustanovení , o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba dle písm. d) y, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.

3. Ústavní soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda napadený rozhodčí nález je pravomocným rozhodnutím orgánu veřejné moci podle písm. d) y, resp. podle ustanovení .

4. Ústavní soud ve svém nálezu

sp. zn.

ze dne 24. 1. 2007 vymezil relevantní kritéria pro určení, zda se jedná o instituci veřejnou či soukromou. Prostřednictvím těchto kritérií je pak nutno zkoumat povahu dané instituce. Rozhodčí soud při HK a AK ČR sice vzniknul na základě , o Hospodářské komoře a Agrární komoře ČR, avšak nevyhovuje dalším znakům veřejné instituce, neboť jeho orgány dle zákona o Hospodářské komoře a Agrární komoře ČR nevytváří stát. Přestože tedy Rozhodčí soud při HK a AK ČR byl zřízen zákonem, a tudíž jeho zřizovatelem je stát, tato skutečnost z něj ještě nečiní orgán, jehož rozhodnutí by bylo Ústavním soudem přezkoumatelné.

5.Ústavní soud proto dospěl ke stejnému závěru jako v usnesení

sp. zn.

ze dne 15. 7. 2002 či usnesení

sp. zn.

ze dne 14. 3. 2007, že Rozhodčí soud při HK a AK ČR není orgánem veřejné moci, a tudíž ani jeho nálezy nemohou být rozhodnutím orgánu veřejné moci podle výše uvedených ustanovení y a .

6. Ústavní stížnost stěžovatelky tedy není možné projednat, neboť Ústavnímu soudu v rámci řízení o ústavní stížnosti nepřísluší přezkoumávat rozhodnutí jiného orgánu než orgánu veřejné moci.

7. Ústavní soud pokládá za vhodné připomenout stěžovatelce, že před rozhodci nebo rozhodčími soudy, je možné řešit pouze majetkové spory, ohledně jejichž předmětu lze uzavřít smír. Uzavřením rozhodčí smlouvy dochází k dobrovolnému přenesení pravomoci k řešení sporů na rozhodce či rozhodčí soudy. Tím lze dovodit úmysl stran vyhnout se řešení sporu před obecnými soudy. I přesto je ingerence soudní moci do rozhodčího řízení připuštěna, avšak pouze v mezích , o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, tj. jen ze zákonem stanovených důvodů pro zrušení rozhodčího nálezu.

8. Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ustanovení , o Ústavním soudu, odmítnout jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. října 2013

Kateřina Šimáčková, v. r.

soudkyně zpravodajka