Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1127/12

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudce Ludvíka Davida a soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové o ústavní stížnosti stěžovatelky Ivany Hornychové, zastoupené JUDr. Andreou Vejběrovou, Ph.D., advokátkou, se sídlem Sokolovská 49/5, Praha 8, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. -259 ze dne 9. 1. 2012 a proti výroku IV. rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové č. j. -241 ze dne 27. 9. 2011, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností, podanou k poštovní přepravě 23. 3. 2012, stěžovatelka napadla v záhlaví tohoto usnesení uvedená rozhodnutí obecných soudů a navrhla jejich zrušení pro rozpor se svými ústavně zaručenými právy, plynoucími z , a y a , a d.

2. Napadeným rozsudkem Okresní soud v Hradci Králové rozhodl ve sporu mezi žalobcem a stěžovatelkou jako žalovanou tak, že zamítl žalobu, kterou bylo požadováno zaplacení částky 820,50 Kč s příslušenstvím, a uznal protinávrh stěžovatelky na zaplacení 7.398 Kč. Ve výroku IV. aplikoval a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, což odůvodnil odkazem na chování stěžovatelky, která se domáhala vyplacení nároku až v okamžiku, kdy proti ní byla podána žaloba. V poučení okresní soud uvedl, že proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Rozsudek byl právní zástupkyni stěžovatelky doručen 5. 10. 2011.

3. Krajský soud odvolání stěžovatelky proti výroku o náhradě nákladů řízení odmítl jako nepřípustné s odkazem na bagatelní předmět sporu ve smyslu .

4. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti rozporuje správnost rozhodnutí okresního soudu o nákladech řízení a rovněž namítá, že neměla možnost se vyjádřit k uplatnění moderačního práva dle .

5. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost stěžovatelky a shledal, že je zčásti podána po zákonné lhůtě a zčásti zjevně neopodstatněná.

6. Ve vztahu k napadenému rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové Ústavní soud konstatuje, že v souladu s ve znění platném v relevantním období bylo možno ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytoval. Podle odst. 5 stejného ustanovení jestliže zákon procesní prostředek k ochraně práva stěžovateli neposkytoval, bylo možno podat ústavní stížnost ve lhůtě 60 dnů ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl.

7. V dané věci byl rozsudek okresního soudu stěžovatelce doručen 5. 10. 2011. Z důvodu bagatelnosti sporu nebyl proti němu přípustný opravný prostředek, o čemž byla stěžovatelka v rozsudku řádně poučena. Z tohoto důvodu podané odvolání, které je výslovně dle nepřípustné, nemohlo počátek běhu lhůty pro podání ústavní stížnosti oddálit. Lhůta pro podání ústavní stížnosti tak v tomto případě marně uplynula v pondělí 5. 12. 2012. Ústavní stížnost proti uvedenému rozsudku tudíž byla podána opožděně.

8. Pokud jde o rozhodnutí krajského soudu, tak v této části je ústavní stížnost zjevně neopodstatněná. V daném rozhodnutí nelze spatřovat porušení žádných základních práv stěžovatelky. Nakonec stěžovatelka sama proti danému rozhodnutí ani žádné argumenty nesnáší.

9. Ústavní soud proto z výše uvedených důvodů ústavní stížnost zčásti odmítl jako návrh podaný opožděně podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů a zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný podle téhož zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. října 2013

Ivana Janů, v. r.

předsedkyně senátu