Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2047/13

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Michaely Židlické, soudkyně JUDr. Vlasty Formánkové a soudce zpravodaje JUDr. Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti JUDr. Milana Usnula, soudního exekutora, zastoupeného Mgr. Janem Válkem, advokátem se sídlem Petrská 1136/12, Praha 1, proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 9. dubna 2013 č. j. -118, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění

Včas podanou, jakož i jinak formálně bezvadnou ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, jímž byl uznán vinným kárným proviněním podle , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). Se svou ústavní stížností stěžovatel spojil návrh na zrušení , o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů.

Stěžovatel tvrdil, že předmětným rozhodnutím Nejvyššího správního soudu jako soudu kárného došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces (d), a to jednak odepřením práva na podání odvolání nebo jiného účinného opravného prostředku podle , o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, jednak pochybeními kárného soudu. Tomu vytýká porušení zásady totožnosti skutku, absenci poučení o procesních právech, pochybení v hodnocení jednání exekutora a pochybení v hodnocení intenzity pochybení pro kárné obvinění.

Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.

Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), shledá-li senát návrh zjevně neopodstatněným, odmítne jej usnesením mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků. Toto usnesení musí být písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno s uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné ( ).

Ústavní soud opětovně připomíná, že není další instancí v systému všeobecného soudnictví a že výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i přezkoumávání jejich aplikace při řešení konkrétních případů tímto soudem, je možný jen tehdy, pokud chybná interpretace či aplikace podústavního předpisu nepřípustně postihuje některé z ústavně zaručených základních práv či svobod, nebo je v rozporu s požadavky spravedlivého procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti. To se v plném rozsahu týká i kárného řízení podle

Porušení práv, jichž se stěžovatel dovolává, Ústavní soud neshledal. Předně, pokud jde o námitku porušení práva na účinný opravný prostředek, odkazuje Ústavní soud, ve vztahu ke stěžovateli opakovaně, na své rozhodnutí

sp. zn.

, publikované rovněž ve Sbírce zákonů jako č. 332/2010 Sb. Zde Ústavní soud dospěl k závěru že "právní úprava, jež kárně obviněnému neumožňuje podat odvolání proti rozhodnutí kárného senátu, není protiústavní; obecné právo na odvolání není v ústavním pořádku zakotveno", když kárné řízení není řízením o trestním obvinění ve smyslu čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 2 Protokolu č. 7 k Úmluvě, právo na odvolání proti rozhodnutí v tomto řízení tak explicitně v ústavním pořádku není garantováno a nelze je z ústavního pořádku ani nijak dovodit. Tyto závěry jsou plně platné též pro rozhodování ve věcech kárného provinění soudních exekutorů.

Námitku porušení zásady totožnosti skutku vyvrací sám stěžovatel, když v podané ústavní stížnosti poukazuje na rozdílnost toliko právní kvalifikace, resp. způsobu popisu skutku v řízení před kárným soudem, přičemž je však zcela zřejmé, že se jedná o stále stejný skutek. Za účelovou a neopodstatněnou považuje Ústavní soud rovněž námitku nedostatku poučení o příslušné procesní zákonné úpravě, a to i vzhledem ke skutečnosti, že pro výkon exekutorské činnosti je sám právně vzdělán a v kárném řízení byl navíc zastoupen advokátem. Rovněž z jednání stěžovatele je zřejmá jeho znalost procesních práv.

Pokud jde o ostatní stěžovatelovy námitky, má Ústavní soud zato, že se Nejvyšší správní soud v napadeném rozhodnutí náležitě vypořádal se všemi skutkovými a právními otázkami a v úvahu vzal (ve prospěch kárně obviněného!) též mezitímní změny relevantní právní úpravy.

V důsledku těchto zjištění Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný. Stěžovatelův návrh na zrušení ustanovení , o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, ve znění pozdějších předpisů, pak jako návrh akcesorický podle ustálené judikatury sdílí právní osud ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. října 2013

JUDr. Michaela Židlická

předsedkyně senátu Ústavního soudu