Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2031/13

Ústavní soud rozhodl dne 15. října 2013 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Michaely Židlické, soudkyně JUDr. Vlasty Formánkové a soudce zpravodaje JUDr. Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti JUDr. Kamily Šrubařové, zastoupené JUDr. Zdeňkou Polákovou, advokátkou se sídlem Opletalova 608/2, Havířov-Šumbark, proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 10. dubna 2013 č. j. -58, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, jímž byla vyslovena nezpůsobilost navrhovatelky k výkonu funkce soudce, neboť byla v posledních 5 letech nejméně třikrát pravomocně uznána vinnou kárným proviněním a tato skutečnost zpochybňuje důvěryhodnost jejího dalšího setrvání v soudcovské funkci.

Stěžovatelka tvrdila, že předmětným rozhodnutím Nejvyššího správního soudu jako soudu kárného došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv a svobod, zejména práva na spravedlivý proces a jeho jednotlivých atributů [ a 37d (dále jen ""), a 7 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva")], práva na rovný přístup k funkcím (y), jakož i práv na ochranu osobnosti a majetku ( a 11y). Mimo jiné též namítala porušení zásady ne bis in idem, zásady stíhání jen ze zákonných důvodů, nepředložení předběžné otázky Soudnímu dvoru Evropské Unie a řadu dalších pochybení procesní i hmotněprávní povahy.

Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud připomíná, že není další instancí v systému všeobecného soudnictví a že výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i přezkoumávání jejich aplikace při řešení konkrétních případů tímto soudem je možný tehdy, pokud chybná interpretace či aplikace podústavního předpisu nepřípustně postihuje některé z ústavně zaručených základních práv či svobod, nebo je v rozporu s požadavky spravedlivého procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti.

Porušení práv, jichž se stěžovatelka dovolává, Ústavní soud neshledal. Nejvyšší správní soud se v odůvodnění napadeného rozhodnutí vypořádal se všemi relevantními otázkami pro řádné posouzení návrhu na vyslovení nezpůsobilosti stěžovatelky pro výkon funkce soudce, jakož i se všemi námitkami a návrhy stěžovatelky. Zvláštní pozornost soud zcela správně věnoval posouzení otázky, zda opakované kárné provinění, prokázané pravomocnými rozhodnutími kárného senátu Nejvyššího správního soudu, zpochybňuje v konkrétním případě stěžovatelky její důvěryhodnost pro další setrvání v soudcovské funkci. Vzhledem k absenci předchozí judikatury a pro odůvodněnou nepoužitelnost obdobných právních úprav soud vymezil tři věcná a racionální kritéria, za nichž lze shledat zpochybnění důvěryhodnosti pro výkon funkce soudce. Za prvé je to povaha, závažnost a intenzita spáchaných kárných provinění, za druhé celkový průběh profesní kariéry soudce a za třetí, jako další relevantní skutečnost, osobní postoj soudce k vytýkaným nedostatkům. U stěžovatelky pak Nejvyšší správní soud s poukazem na prokázané skutkové okolnosti shledal naplnění všech těchto kritérií. Také neprovedení stěžovatelkou navrhovaných důkazů, jakož i nepředložení navrhovaných předběžných otázek Soudnímu dvoru Evropské unie soud přesvědčivě odůvodnil.

Pokud jde o námitku porušení práva na účinný opravný prostředek, odkazuje Ústavní soud na své rozhodnutí

sp. zn.

, publikované rovněž ve Sbírce zákonů jako č. 332/2010 Sb. Zde Ústavní soud dospěl k závěru že "právní úprava, jež kárně obviněnému neumožňuje podat odvolání proti rozhodnutí kárného senátu, není protiústavní; obecné právo na odvolání není v ústavním pořádku zakotveno". Dále uvedl, že kárné řízení se soudcem není řízením o trestním obvinění ve smyslu čl. 6 Úmluvy a čl. 2 Protokolu č. 7 k Úmluvě, a proto právo na odvolání proti rozhodnutí v tomto řízení explicitně v ústavním pořádku není garantováno a nelze je z ústavního pořádku ani nijak dovodit.

V důsledku těchto zjištění Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost odmítl podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 15. října 2013

JUDr. Michaela Židlická

předsedkyně senátu Ústavního soudu