Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3653/12

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Vladimíra Sládečka v právní věci stěžovatelky MUDr. Hany Fialové, zastoupené Mgr. Tomášem Danielem, advokátem se sídlem T. G. Masaryka 10, Břeclav, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. -143 ze dne 31. 5. 2012 a usnesení Okresního soudu v Olomouci č. j. -96 ze dne 3. 1. 2012, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 24. 9. 2012 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), jehož prostřednictvím se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů pro jejich rozpor s a d.

Z obsahu ústavní stížnosti a ze spisu Okresního soudu v Olomouci (dále jen "okresní soud") sp. zn. Ústavní soud zjistil, že okresní soud ve věci projednání dědictví po Anně Fialové usnesením č. j. -96 ze dne 3. 1. 2012 určil čistou hodnotu majetku ve společném jmění manželů a čistou hodnotu dědictví a schválil dědickou dohodu uzavřenou mezi Vojtěchem Fialou, Ing. Jitkou Holcovou a stěžovatelkou. Okresní soud dále rozhodl o odměně notářky a stanovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Stěžovatelka podala proti rozhodnutí okresního soudu odvolání, nicméně Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") jej usnesením č. j. -143 ze dne 31. 5. 2012 jako věcně správné potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Stěžovatelka napadla usnesení okresního a krajského soudu ústavní stížností, v níž namítala, že došlo k porušení zásady dvojinstančnosti, principu rovnosti účastníků řízení a práva domáhat se stanoveným postupem soudní ochrany. Stěžovatelka rozporovala jak celkový závěr krajského soudu, že usnesení okresního soudu je věcně správné, tak jednotlivé dílčí argumenty, o něž krajský soud své rozhodnutí opřel. Dle stěžovatelky nebylo pravdou, že byla řádně poučena o tom, že jsou-li aktiva či pasiva dědictví sporná, omezí se soud toliko na konstatování jejich spornosti s tím, že se účastníci mohou domáhat svých nároků mimo dědické řízení. Stěžovatelka rovněž nesouhlasila s názorem krajského soudu, že okresní soud postupoval v intencích zákona a nikterak nepochybil, pokud dohodu dědiců schválil, a že ani v průběhu odvolacího řízení nebylo zjištěno, že by dohoda odporovala dobrým mravům. Za správný bylo podle stěžovatelky možno označit toliko závěr, že pro rozhodnutí ve věci bylo podstatné zjištění, zda došlo k uzavření dohody o vypořádání dědictví mezi všemi dědici a zda byl vypořádán veškerý majetek náležející zůstavitelce ke dni úmrtí. Tyto podmínky však nebyly dle stěžovatelky splněny. Konstatování krajského soudu, že v odvolacím řízení nebyl zjištěn žádný další majetek, který by měl být do dědické dohody zahrnut, bylo nesprávné. Stejně tomu bylo i v případě tvrzení, že byl soupis aktiv a pasiv společného jmění, resp. soupis aktiv a pasiv dědictví, sestaven na základě shodných účastnických tvrzení a listin obsažených ve spise, jakož i tvrzení, že se ve vztahu k movitému majetku, který byl stěžovatelkou v odvolacím řízení konkretizován, krajský soud omezil na zjištění jeho spornosti; odvolací soud ve skutečnosti nic takového neučinil. Stěžovatelka dále namítla, že obecné soudy rozhodly způsobem, který nebylo možno na základě zjištěného skutkového stavu předvídat, a odepřely tak stěžovatelce možnost ve vztahu k rozhodným skutečnostem relevantně skutkově a právně argumentovat. Ze všech těchto důvodů stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud rozhodl, jak uvedeno výše, tzn., aby napadená rozhodnutí okresního a krajského soudu svým nálezem zrušil.

II.

Ústavní stížnost byla podána včas, byla přípustná, a splňovala i veškeré další formální a obsahové náležitosti stanovené , bylo tedy možno přistoupit k přezkumu napadených rozhodnutí.

Podstata ústavní stížnosti tkvěla v nesouhlasu stěžovatelky se závěry, k nimž obecné soudy v rámci dědického řízení dospěly. Stěžovatelka namítala, že skutečnosti, o něž byla napadená rozhodnutí opřena, neměly oporu v obsahu spisu, tzn., zejména že nebyla platně uzavřena dědická dohoda, že nebylo rozhodnuto o veškerém majetku zůstavitelky a že se stěžovatelce nedostalo příslušného poučení.

Ústavní soud v prvé řadě podotýká, že není součástí soustavy obecných soudů, a zpravidla mu proto nepřísluší přezkoumávat zákonnost jejich rozhodnutí. Pouze tehdy, jestliže by v důsledku vydání takového rozhodnutí došlo k neoprávněnému zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele, byl by Ústavní soud povolán k jeho ochraně zasáhnout. O takový případ se však v projednávané věci nejednalo.

Dle zjištění Ústavního soudu odpovídaly veškeré závěry obecných soudů obsahu soudního spisu; nebylo tedy možno přisvědčit stěžovatelce, která svou ústavní stížnost vystavěla na tvrzení opačném. Stěžovatelka byla v dědickém řízení zastoupena advokátem (týmž, který jí zastupuje v řízení o ústavní stížnosti), který jejím jménem dne 3. 1. 2012 uzavřel dědickou dohodu, jež sloužila jako podklad pro vydání napadeného rozhodnutí okresního soudu. Stejně tak z protokolu o jednání ze dne 3. 1. 2012 vyplývá, že se tomuto právnímu zástupci dostalo, stěžovatelkou zpochybňovaného, procesního poučení. Ostatně se všemi námitkami, které stěžovatelka vůči postupu okresního soudu vznesla, jakož i s dalšími argumenty uplatněnými v odvolacím řízení, se již v odůvodnění svého rozhodnutí logicky a srozumitelně vypořádal krajský soud, v podrobnostech lze proto na jeho rozhodnutí odkázat. Ústavní soud nezjistil žádné pochybení, jež by bylo možno obecným soudům vytknout; námitku stěžovatelky, že došlo k porušení jejího ústavně zaručeného práva na soudní ochranu a spravedlivý proces, proto neshledal důvodnou. Ústavní soud nemohl souhlasit ani s tvrzením stěžovatelky, že se jednalo o rozhodnutí, jež nebylo možno na základě přijatého skutkového stavu předvídat. Z obsahu spisového materiálu je zřejmé, že se stěžovatelka, resp. její právní zástupce, mohli v průběhu řízení ke všem relevantním skutečnostem vyjádřit a také tak učinili. Skutečnost, že obecné soudy rozhodly v rozporu s představou stěžovatelky, sama o sobě porušení jejích ústavně zaručených práv nezakládá.

Jelikož Ústavní soud nezjistil nic, co by svědčilo o existenci neoprávněného zásahu do stěžovatelčiných ústavně zaručených práv, nezbylo mu než její ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou dle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. října 2013

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu