Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2041/13

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Michaely Židlické, soudkyně JUDr. Vlasty Formánkové a soudce zpravodaje JUDr. Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti Ing. Josefa Kubíčka, zastoupeného Mgr. Václavem Kotkem, advokátem se sídlem v Brně, třída Kpt. Jaroše č. 10, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. března 2012 č. j. -25 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. března 2013 č. j. -50, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou, jakož i jinak formálně bezvadnou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozsudků obecných soudů, přičemž namítá, že předmětnými rozhodnutími došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv, obsažených v , , a y a v , , a a 3d (dále jen ""). Konkrétně stěžovatel namítá, že mu bylo upřeno právo na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem státního orgánu (Městského soudu v Brně).

Nesprávný úřední postup spatřoval stěžovatel ve skutečnosti, že jeho dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. října 2005 č. j. -61 nebylo postoupeno dovolacímu soudu z důvodu skončení exekuce vymožením exekuované částky, ale věc byla jako skončená založena. Proti tomuto postupu brojil stěžovatel jednak žádostí o zjednání nápravy k předsedkyni Městského soudu v Brně, jednak žádostí k předsedkyni Nejvyššího soudu České republiky (dále jen "NS ČR") o vyžádání spisu a rozhodnutí o podaném dovolání a konečně ústavní stížností k Ústavnímu soudu. Při všech těchto úkonech byl stěžovatel zastoupen advokátem a náklady tohoto zastoupení následně požadoval jako náhradu škody vzniklé v důsledku nesprávného úředního postupu podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen "").

Obvodní soud pro Prahu 2 napadeným rozsudkem zamítl žalobu na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem. Důvodem zamítnutí ve vztahu k nákladům právního zastoupení při podávání stížností bylo, že stížnosti podané k předsedkyni Městského soudu v Brně, resp. k předsedkyni NS ČR, nejsou účelnými prostředky ochrany proti nesprávnému úřednímu postupu, neboť nejsou způsobilé vyvolat nápravu takového stavu, a to z důvodů, které Obvodní soud pro Prahu 2 podrobně rozvedl. Pokud šlo o náhradu škody představovanou náklady řízení před Ústavním soudem ve věci

sp. zn.

, soud odůvodnil zamítnutí nároku nesplněním podmínky podle Městský soud v Praze pak jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2.

Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.

Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), shledá-li senát návrh zjevně neopodstatněným, odmítne jej usnesením mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků. Toto usnesení musí být písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno s uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné ( ).

Ústavní soud připomíná, že není další instancí v systému všeobecného soudnictví a že výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i přezkoumávání jejich aplikace při řešení konkrétních případů tímto soudem je možný tehdy, pokud chybná interpretace či aplikace podústavního předpisu nepřípustně postihuje některé z ústavně zaručených základních práv či svobod, nebo je v rozporu s požadavky spravedlivého procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti.

Porušení práv, jichž se stěžovatel dovolává, Ústavní soud neshledal. Při vědomí ústavní garance práva na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem (y), se Ústavní soud ztotožňuje s právními závěry obou napadených rozsudků.

Podle y, se každý může domáhat svého práva před soudem stanoveným postupem. Pouze náklady na takové domáhání se ochrany před nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem mohou být považovány za náklady účelně vynaložené ve smyslu Stanoveným postupem ochrany před nesprávným postupem soudu není podání stížnosti k předsedkyni příslušného soudu, a to alespoň, pokud po jejím pro stěžovatele neuspokojivém vyřízení nenásledovalo podání návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle , o soudech a soudcích. Stanoveným postupem ochrany pak v žádném případě není stížnost k předsedkyni NS ČR, a to pro absenci pravomoci předsedkyně NS ČR zasahovat do řízení před okresními soudy. Ústavní soud se rovněž ztotožňuje s právním názorem obecných soudů, že ustanovení , plně dopadá i na řízení před Ústavním soudem. Stěžovatel nemůže uplatňovat náhradu nákladů právního zastoupení před Ústavním soudem jako náhradu škody podle , pokud jejich náhradu neuplatnil (byť i neúspěšně) v samotném řízení před Ústavním soudem. Stěžovatelem předestírané dřívější rozhodnutí Ústavního soudu na posuzovanou věc nedopadá, neboť se týkalo nákladů řízení před Evropským soudem pro lidská práva, který není orgánem České republiky.

V důsledku těchto zjištění Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. října 2013

JUDr. Michaela Židlická

předsedkyně senátu Ústavního soudu