Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2796/13

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Vladimíra Sládečka, ve věci stěžovatele JUDr. Josefa Červinky, právně zastoupeného advokátem JUDr. Františkem Novosadem, Smetanova 1101, Vsetín, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 8. 2013 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 12. 9. 2013 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zabránění výše citovaného usnesení Nejvyššího soudu.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví .

II.

Stěžovateli byla usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 9. 2001 uložena pokuta ve výši 25.000,- Kč. Podané odvolání bylo Vrchním soudem v Olomouci ze dne 15. 4. 2011 sp. zn. odmítnuto. K podanému dovolání Nejvyšší soud návrh stěžovatele odmítl, neboť dospěl k závěru, že v dané věci není dovolání přípustné, neboť se jedná o peněžité plnění nepřevyšující 50.000,- Kč a nejde přitom o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen "").

Podle náhledu stěžovatele je zřejmé, že vedlejší účastník napadené usnesení nesprávně zařadil pod režim hranice limitu 50.000,- Kč, tj. jakéhokoliv plnění a zcela zanedbal aplikaci ustanovení Důvodem má být především ta skutečnost, že s použitím teleologického výkladu nelze dospět k závěru, že zákonodárce měl na mysli také pokutové řízení do uvedeného limitu. Nejvyšší soud tak postupoval v dané věci zcela překvapivě, když nepřípustně založil rozsah svého přezkumu na nesprávném použití právního předpisu. Stěžovatel má za to, že vedlejší účastník měl danou věc posoudit jinak, neboť principiálně nelze obhájit uložení pokuty po uplynutí více než 10 let od údajného porušení povinnosti, jak tvrdí krajský soud.

III.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud v prvé řadě zdůrazňuje, že není součástí soustavy obecných soudů a zpravidla mu proto nepřísluší přezkoumávat zákonnost jejich rozhodnutí. Pouze bylo- -li takovým rozhodnutím neoprávněně zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele, je Ústavní soud povolán k jeho ochraně zasáhnout. Existenci takového zásahu však Ústavní soud neshledal.

Nejvyšší soud v předmětném případě své závěry stran aplikace ustanovení , resp. , řádně odůvodnil. V podstatě se jedná toliko o aplikaci jednoduchého práva bez přesahu do ústavněprávní roviny.

Namítá-li stěžovatel odepření spravedlnosti, nutno konstatovat, že podle d se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu by k porušení tohoto práva na soudní ochranu došlo tehdy, pokud by byla komukoli v rozporu s ním upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud by soud odmítl jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. pokud by zůstal v řízení bez zákonného důvodu nečinný (srov.

, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - sv. 1, C. H. Beck 1994, str. 273). Nic takového však v řízení najevo nevyšlo.

Z výše uvedených důvodů byl Ústavní soud nucen podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení , jako návrh zjevně neopodstatněný, odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. října 2013

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu