Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1456/12

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Vladimíra Sládečka v právní věci stěžovatelky Mariiy Bogak, zastoupené JUDr. Ing. Janem Kopřivou, advokátem se sídlem Zahradnická 6, Brno, o ústavní stížnosti proti rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců č. j. MV-95778-5/SO-2011 ze dne 1. 2. 2012 a rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR, odboru azylové a migrační politiky, č. j. OAM-5193-5/DV-2011 ze dne 18. 5. 2011, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 20. 4. 2012 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), jehož prostřednictvím se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví označených rozhodnutí správních orgánů, vydaných v řízení o žádosti o udělení dlouhodobého víza k pobytu nad 90 dnů za účelem zaměstnání (dále jen "") pro jejich rozpor s , a d (dále jen "") a y.

Z obsahu ústavní stížnosti a z jejích příloh Ústavní soud zjistil, že rozhodnutím Ministerstva vnitra ČR, odboru azylové a migrační politiky (dále jen "ministerstvo") č. j. OAM-5193-5/DV-2011 ze dne 18. 5. 2011 bylo s odkazem na ustanovení , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), rozhodnuto, že k pobytu nad 90 dnů za účelem zaměstnání na území České republiky, se stěžovatelce neuděluje. Rozhodnutím Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců (dále jen "komise") č. j. MV-95778-5/SO-2011 ze dne 1. 2. 2012 nebylo vyhověno žádosti stěžovatelky o nové posouzení důvodů pro neudělení dlouhodobého víza. Komise ve svém rozhodnutí odkázala na ustanovení zákona o pobytu cizinců.

Rozhodnutí ministerstva a komise napadla stěžovatelka ústavní stížností, v níž namítala, že správní orgány zneužily svého diskrečního oprávnění, neboť opřely své negativní stanovisko k její žádosti o náležitost v zákoně neuvedenou a jejich postup tak vykazoval znaky libovůle. Stěžovatelka měla za to, že napadená rozhodnutí nebyla řádně odůvodněna a že rozhodnutím odvolacího orgánu (komise), jímž došlo k přehodnocení zákonného důvodu pro neudělení víza oproti stavu řízení před orgánem prvního stupně (ministerstvo), byl porušen zákaz vydávání překvapivých rozhodnutí. Dle stěžovatelky mělo být ze strany komise porušeno i její právo na projednání věci v přiměřené lhůtě. Ze všech těchto důvodů stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud rozhodl jak uvedeno výše, tzn., aby napadená rozhodnutí svým nálezem zrušil.

II.

Ústavní stížnost byla podána včas, byla přípustná a splňovala i veškeré další formální a obsahové náležitosti stanovené , bylo tedy možno přistoupit k meritornímu přezkumu napadených rozhodnutí.

Ústavní soud se problematikou rozhodnutí o neudělení víza v minulosti již mnohokrát zabýval. Všechna jeho dosavadní rozhodnutí jsou přitom založena na tezi, že zy ani z mezinárodních smluv o lidských právech neplyne cizincům právo na pobyt na území České republiky; nemají tudíž ani nárok na udělení pobytového víza. Zásadně tedy platí, že rozhodnutím o neudělení pobytového víza nemohou být ústavně zaručená práva neúspěšného žadatele dotčena (srov. nález Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 24. 4. 2012, publikovaný pod č. 234/2012 Sb.).

Ústavní soud shledal, maje na zřeteli specifický charakter řízení o udělení pobytového víza a meze ústavněprávního přezkumu z něj plynoucí, že napadená rozhodnutí jsou odůvodněna dostatečně, neboť je z nich zřejmé, o který zákonný důvod správní orgán své rozhodnutí opřel a jaké úvahy jej k tomu vedly. Správním orgánům tedy nebylo možno v tomto ohledu z ústavněprávního hlediska nic vytknout. Důvodnou neshledal Ústavní soud ani námitku porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, neboť taková námitka, vznesená po skončení příslušného řízení, nemůže vést ke kasaci napadených rozhodnutí (celkově k námitkám stěžovatelky srov. usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 29. 11. 2012 a

ze dne 28. 1. 2013, týkající se skutkově obdobných ústavních stížností).

Jelikož Ústavní soud nezjistil nic, co by svědčilo o existenci neoprávněného zásahu do stěžovatelčiných ústavně zaručených práv, nezbylo mu než její ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou dle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. října 2013

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu