Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 452/13

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Vladimíra Sládečka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti Ihora Khymchuka, právně zastoupeného JUDr. Ing. Janem Kopřivou, Ph.D., advokátem se sídlem advokátní kanceláře Brno, Zahradnická 6, směřující proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 3. července 2012, č.j. OAM-5514-5/DV-2012, a Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 22. listopadu 2012, č.j. MV-100722-4/SO-2012, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen ""), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo narušeno jeho ústavně zaručená práva zakotvená v odstavci 1y a dále v odstavci 2, v odstavci 1 ve spojení s d (dále jen "").

Rozhodnutím Ministerstva vnitra ČR, nebylo stěžovateli uděleno dlouhodobé vízum. Následně Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců nově posoudila důvody a shledala, že je dán důvod pro neudělení dlouhodobého víza.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvedl, že ministerstvo zamítlo jeho žádost o dlouhodobý pobyt za účelem zaměstnání na základě nesprávně vyvozených závěrů z účetní závěrky za rok 2010, z níž dovodilo průměrnou měsíční mzdu 3.233,- Kč, tedy částku nižší než je minimální mzda. Schopnosti zaměstnavatele tedy nezajištují dostatečný příjem a existuje riziko, že náklady ponese Česká republika. Správní orgány si nezajistily pro své rozhodnutí dostatek informací, například již ministerstvo nesprávně uvedlo, že nebyla řádně založena účetní závěrka za rok 2011 v obchodním rejstříku. Na základě nesprávných a nedostatečných skutkových zjištění rozhodly o neudělení víza postupem zkracujícím stěžovatele v jeho zaručených právech. S ohledem na to navrhl, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadeného rozhodnutí a spisem Odboru azylové a migrační politiky Ostrava č.j. OAM-5514/DV-2012, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů.

Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (y ČR). Není ani běžnou třetí instancí a neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje provedená hodnocení svým vlastním hodnocením. Nezabývá se eventuálním porušením běžných práv fyzických osob, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem.

Ústavní soud ve své judikatuře mnohokrát konstatoval, že postup ve správním a v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí správních orgánů a posléze pak obecných soudů; z hlediska ústavněprávního může být posouzena pouze otázka, zda skutková zjištění mají dostatečnou a racionální základnu, zda právní závěry těchto orgánů veřejné moci nejsou s nimi v "extrémním nesouladu", a zda podaný výklad práva je i ústavně konformní, resp. není-li naopak zatížen "libovůlí".

Ústavní soud tedy přezkoumal napadená rozhodnutí, i řízení jim předcházející, z hlediska stěžovatelem v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost. Neshledal však, že by postup správních orgánů skýtal vady, které mu stěžovatel přisuzuje. Správní orgány v tomto řízení o nenárokovém požadavku stěžovatele posoudily okolnosti případu, a po porovnání zájmů České republiky a zájmů stěžovatele dospěly k zamítavému rozhodnutí. V řízení přitom nepřekročily pravomoci, které jsou jim limitovány odstavcem 2y, respektive odstavcem 3y, ve spojení s odstavcem 1y.

V ústavní stížnosti nebyly předloženy ani žádné argumenty, které by svědčily o zásahu do zaručených práv stěžovatele. Správní rozhodnutí byla dostatečně odůvodněna a Ústavní soud tvrzený zásah neshledal.

Podle ustanovení písmeno a) senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení správních orgánů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. října 2013

Michaela Židlická v.r.

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu