Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 4765/12

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Vladimíra Sládečka v právní věci stěžovatelky Jaroslavy Podlucké, zastoupené JUDr. Boženou Zmátlovou, advokátkou se sídlem Dvořákova 5, Jihlava, o ústavní stížnosti proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě č. j. -99 ze dne 12. 11. 2012, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 17. 12. 2012 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), jehož prostřednictvím se stěžovatelka domáhala zrušení rozsudku Okresního soudu v Jihlavě (dále jen " ") č. j. -99 ze dne 12. 11. 2012. Předmětným rozhodnutím byla žalované Michaele Soukupové (dále jen "vedlejší účastnice") uložena povinnost uhradit stěžovatelce částku 2.290,- Kč s příslušenstvím, představující bezdůvodné obohacení vzniklé v důsledku bezesmluvního užívání pozemků stěžovatelky. Ve zbytku, tzn. co do částky 5.496,- Kč s příslušenstvím, žalobu zamítl a uložil stěžovatelce uhradit vedlejší účastnici náklady řízení ve výši 5.544,- Kč.

Stěžovatelka napadla rozsudek okresního soudu ústavní stížností, v níž namítala, že došlo k porušení jejího ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces ve smyslu d. Porušení principů spravedlivého procesu spatřovala stěžovatelka především ve skutečnosti, že jí neposkytl poučení dle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), a znemožnil jí tak reagovat na argumenty, o něž opřel své výsledné rozhodnutí, a to jak ve věci samé, tak ve vztahu k nákladům řízení, kdy zejména s ohledem na stěžovatelčiny majetkové poměry přicházela v úvahu aplikace . Stěžovatelka se obsáhle vyjádřila k jednotlivým důkazům a rozporovala způsob, jímž je hodnotil, a závěry, k nimž ohledně výše bezdůvodného hodnocení dospěl. Pokud šlo o náklady řízení, stěžovatelka kromě výše uvedeného vytkla, že do nich zahrnul i soudní poplatek, který však vedlejší účastnice jakožto žalovaná neplatila. Stěžovatelka rovněž uvedla, že ačkoliv se jedná o spor zdánlivě "bagatelní", je pro ni předmětné rozhodnutí zásadní, neboť je nucena vymáhat bezdůvodné obohacení i od dalších osob a výše bezdůvodného obohacení stanovená soudem v nyní projednávané věci je pro ni z tohoto důvodu zásadní.

II.

Ústavní stížnost byla podána včas, byla přípustná a splňovala veškeré formální i obsahové náležitosti stanovené , bylo tedy možno přistoupit k věcnému přezkumu napadeného rozhodnutí. Poté, co tak Ústavní soud učinil, shledal, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud již v minulosti mnohokrát judikoval, že způsobilost porušit základní práva a svobody je třeba posuzovat rovněž materiálně v kontextu aktuálních sociálních a ekonomických poměrů ve společnosti (srov. např. usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Z toho je pak dále odvozen závěr, že v případech týkajících se tzv. bagatelních věcí, tj. věcí, u nichž peněžité plnění nepřevyšuje určitou částku ( , , ve znění pozdějších předpisů), je ústavní stížnost v podstatě vyloučena, s výjimkou zcela extrémních vybočení, znamenajících podstatný zásah do základního práva stěžovatele (srov. např. usnesení

sp. zn.

,

,

a další, všechna dostupná na http://nalus.usoud.cz).

V nyní projednávané věci byla stěžovatelka se svou žalobou úspěšná pouze částečně, přičemž částka, o níž měla být nesprávným postupem obecných soudů připravena, činila (bez nákladů řízení) 5.496,- Kč, tzn., jednalo se z hledisek výše vymezených o částku bagatelní. V těchto případech lze k ústavněprávnímu přezkumu přikročit jen v případech zcela evidentní svévole orgánů veřejné moci, pochybení takového rázu však Ústavní soud nezjistil. Podstata sporu tkvěla v nesouhlasu stěžovatelky se soudem stanovenou výší bezdůvodného obohacení; se přitom naznačenou otázkou podrobně zabýval a své závěry patřičně odůvodnil. Nelze tedy konstatovat, že by se jednalo o akt zjevné svévole. Za situace, kdy sporná částka nepřesáhla hranici bagatelnosti, má Ústavní soud za to, že i kdyby byly výtky stěžovatelky vůči postupu okresního soudu zčásti opodstatněné, nejednalo by se o zásah, který by dosahoval intenzity nezbytné pro konstatování porušení jejích ústavně zaručených práv. Ústavní soud se neztotožnil s tvrzením stěžovatelky, že výsledek předmětného sporu je rozhodující pro další obdobné spory, které je nucena vést. Soud totiž není v oněch dalších případech výší bezdůvodného obohacení, zjištěnou v nyní projednávané věci, nijak vázán a stěžovatelka nadto může v rámci dalších probíhajících řízení uplatnit veškeré argumenty, jimiž zpochybňovala správnost stanovení výše bezdůvodného obohacení v této věci.

Jelikož Ústavní soud nezjistil nic, co by svědčilo o existenci neoprávněného zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatelky, nezbylo mu než její ústavní stížnost odmítnout dle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. října 2013

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu