Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 810/13

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudce Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a soudkyně Kateřiny Šimáčkové o ústavní stížnosti stěžovatele Michala Zvěřiny, zastoupeného JUDr. Jakubem Havlíčkem, advokátem v Advokátní kanceláři HAVLÍČEK & JANEBA, advokátní kancelář, s. r. o., se sídlem v Hradci Králové, Divišova 882, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 11. 2012 č. j. -62 a usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 24. 7. 2012 č. j. -55, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Hradci Králové jako účastníků řízení takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Stěžovatel včas podanou ústavní stížností napadl v záhlaví uvedená usnesení Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Hradci Králové s tvrzením, že bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na právní pomoc v řízení před soudy, zakotvené zejména v d (dále jen " ") a y (dále jen " "). Kromě toho stěžovatel shledal v řízení před obecnými soudy porušení svého ústavně zaručeného práva na rovné postavení účastníků řízení ( y a y), včetně porušení principu, podle něhož se základní práva zaručují všem bez rozdílu majetku ( a 3 y).

Předmětem řízení před obecnými soudy byla žaloba, kterou se stěžovatel domáhal zaplacení 150 000 Kč proti žalované Daniele Macháčkové (dále jen "žalovaná"). Současně s žalobou podal žádost o osvobození od soudních poplatků a dne 23. 7. 2012 požádal soud prvního stupně o ustanovení zástupce z řad advokátů. Zatímco stran žádosti o osvobození od soudních poplatků bylo stěžovateli soudem prvního stupně vyhověno, v případě žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů nikoliv.

Soud prvního stupně usnesením žádost žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů (výrok I. shora označeného usnesení) zamítl. Ve výroku II. téhož usnesení vyzval žalobce, aby se písemně vyjádřil k připojenému odporu žalované ze dne 13. 6. 2012. Zamítavý výrok I. svého usnesení soud odůvodnil tím, že ustanovení zástupce z řad advokátů je možné na žádost účastníka řízení pouze v případě, kdy je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů ( - dále " "). Pokud se žalobce domáhal vrácení půjčky a v žalobě vylíčil veškeré rozhodující skutečnosti a tvrzení, předložil a označil důkazy k jejich prokázání, splnil všechny své procesní povinnosti. Žalovaná přitom nárok stěžovatele nezpochybnila, jen se proti němu bránila jiným - svým vlastním - nárokem. Soud posoudil náročnost samotného případu se závěrem, že spory ze smlouvy o půjčce nebývají skutkově a právně náročné. Odvolací soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil a dodal pouze tolik, že je zřejmé, že se stěžovatel velmi dobře orientuje v záležitostech uzavírání smluv a obratně vystupuje v rozličných právních vztazích.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že v řízení před obecnými soudy došlo k porušení jeho práva na právní pomoc. Soudy podle něj při posouzení nezbytnosti právního zastoupení opřely svá tvrzení o argumentaci, která buď nemá oporu v soudním spise, anebo z doložených skutečností neplyne. Ani jeden ze soudů nezohlednil, že žalovaná je v řízení zastoupena, a vzniká tedy značný nepoměr sil mezi stranami sporu. Stěžovateli mělo být upřeno právo na právní pomoc, neboť je prakticky nemajetný a není tak schopen si ze svých prostředků právní pomoc zajistit.

Na závěr ústavní stížnosti stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud vydal nález, kterým by shora označená usnesení Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Hradci Králové zrušil.

II.

Po seznámení s předloženými rozhodnutími obecných soudů dospěl Ústavní soud k závěru, že návrh stěžovatele je zjevně neopodstatněný.

Podstata argumentace stěžovatele spočívá v polemice s důvody, pro něž obecné soudy zamítly žádost stěžovatele o ustanovení právního zástupce z řad advokátů; stěžovatel se vymezuje zejména proti usnesení odvolacího soudu (poslední odstavec na str. 2 usnesení). Námitky stěžovatele tudíž směřují proti hodnocení, zda jsou u něj splněny obě dvě podmínky pro ustanovení právního zástupce ( ). V této souvislosti je nutné připomenout, že Ústavní soud je podle ustanovení y soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních záruk jeho zákonnosti zejména v tom ohledu, zda v řízení před obecnými soudy (včetně rozhodnutí v nich vydaných) nebyly dotčeny ústavně zaručené svobody nebo práva jeho účastníka.

Ustanovením je soudům, resp. státu, stanovena povinnost zajišťovat právo na právní pomoc v řízení před soudy. Toto právo však není absolutní. Povinnost plynoucí státu z tohoto ústavně zaručeného základního práva je dostatečně zabezpečena také , o advokacii, ve znění pozdějších předpisů. V případech účastníků řízení konkrétně ve finanční tísni či jiné tíživé životní situaci je dále podmíněna naplněním zákonných podmínek podle , tj. hlediskem přiznání osvobození od soudních poplatků a nezbytností ochrany zájmů účastníka řízení. Postup v soudním řízení při posouzení, zda jsou tyto podmínky naplněny, je však záležitostí obecných soudů.

V nyní posuzované věci bylo stěžovateli přiznáno osvobození od soudních poplatků. To však neznamená, že mu bez dalšího vzniká nárok na bezplatné právní zastoupení advokátem. V tomto směru je do právní úpravy ustanovení vtěleno již zmíněné kritérium "nezbytnosti" zastoupení, je-li to třeba k ochraně zájmů účastníka. Obecné soudy dospěly k závěru, že toto hledisko u stěžovatele naplněno není. Stěžovatel sám podal žalobu, kterou odůvodnil, uvedl tedy veškerá rozhodná tvrzení a předložil či označil důkazy potřebné k jejich prokázání. Zejména soud prvního stupně vzal v úvahu skutečnost, že o ustanovení právního zástupce stěžovatel žádá jen z důvodu podání vyjádření proti obraně žalované. To by však znamenalo pouhé tlumočení skutkových tvrzení stěžovatele, když navíc úspěšnost obrany žalované závisí především na její procesní aktivitě a na následném posouzení věci soudem. Stěžovatel netvrdí, že by nebyl sám schopen se soudem náležitě komunikovat a účastnit se jednání před ním.

Z obsahu rozhodnutí obecných soudů plyne, že zejména soud prvního stupně věnoval dostatečnou pozornost posouzení otázky nezbytnosti ustanovení právního zástupce pro ochranu práv stěžovatele v řízení před soudem. Pokud jde o postup odvolacího soudu, ten odkázal na správné rozhodnutí soudu prvního stupně. Jestliže stěžovatel namítá nepatřičné odůvodnění usnesení odvolacím soudem a brojí proti formulaci, že účastník "musí nést následky svého jednání, a nikoliv tím zatěžovat stát", pak považuje Ústavní soud za vhodné uvést, že nyní posuzované rozhodnutí není meritorní a není žádoucí, aby se Ústavní soud zabýval detaily obsahu formulací stěžovatele či soudu ohledně právního posouzení věci samé.

Ústavní soud uzavírá, že ve světle výše uvedeného je vzhledem k průběhu řízení zjištěného z obsahu napadených usnesení zřejmé, že obecné soudy provedly dostatečný přezkum žádosti stěžovatele o ustanovení právního zástupce a svůj postup řádně odůvodnily. Obecným soudům není možné vytknout svévolnou intepretaci norem jednoduchého práva. Nelze dospět ani k závěru, že by stěžovatel byl v průběhu řízení jakkoliv krácen na svých zákonem stanovených procesních právech.

V posuzované věci tedy nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv stěžovatele. Jeho stížnost je nutno označit za zjevně neopodstatněnou podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Z tohoto důvodu byla ústavní stížnost stěžovatele bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. října 2013

Ivana Janů, v. r.

předsedkyně senátu