Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2839/12

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudce Ludvíka Davida a soudce zpravodaje Pavla Rychetského ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Komerční banka, a. s., se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 33/969, zastoupené JUDr. Josefem Kešnerem, advokátem se sídlem v Praze 9, Lukavecká 1732, směřující proti výroku II rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 19. dubna 2012 č. j. -53, spojené s návrhem na zrušení ustanovení , , takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu faxem dne 24. července 2012 a doplněnou doručením jejího originálu dne 25. července 2012 se stěžovatelka domáhala zrušení nákladového výroku v záhlaví označeného rozhodnutí.

2. Okresní soud v Třebíči rozsudkem ze dne 19. dubna 2012 č. j. -53 vyhověl žalobě stěžovatelky o zaplacení částky 778,15 Kč (úhrada nepovoleného debetního zůstatku). Na nákladech řízení jí však vůči žalované protistraně přiznal pouze částku 600 Kč, představující výši zaplaceného soudního poplatku, když ostatní účtované náklady v podobě odměny advokáta a jeho režijních paušálů za poskytnuté úkony právní služby (ve výši 6 120 Kč) neshledal s poukazem na usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 27. 12. 2011 účelně vynaloženými ve smyslu , občanský soudníý řádý (dále jen ""). Okresní soud vycházel ze skutečnosti, že i soudní uplatňování pohledávek v podobě bagatelních částek dlužných debetních zůstatků je součástí podnikání stěžovatelky, jež tak musí disponovat nezbytným aparátem a znalostmi pro výkon této běžné agendy. Zohlednil rovněž skutečnost, že se jednalo o jednoduchý typizovaný úkon podle vzorové žaloby.

3. Stěžovatelka se domnívá, že uvedeným rozhodnutím bylo zasaženo do jejích práv garantovaných , a d ("dále jen "Listina") a dále a y (dále jen ""). Napadené rozhodnutí dle jejího názoru odporuje principům právního státu, zejména principu právní jistoty, předvídatelnosti rozhodnutí a legitimního očekávání, neboť požadované náklady řízení jí byly původně přiznány platebním rozkazem, který však byl posléze zrušen pro nemožnost doručení do vlastních rukou žalované. Až následně soud rozhodl jinak. V ústavní stížnosti dále namítá, že jí nebylo umožněno se k věci vyjádřit a že napadené rozhodnutí je nedostatečně odůvodněno. Konečně má za to, že jím bylo zasaženo do jejího práva na právní pomoc a do principu rovnosti účastníků řízení. Stěžovatelka ve věci nemohla podat odvolání, a proto navrhuje rovněž zrušení ustanovení Ačkoli nemá výhrady proti jednoinstančnosti rozhodování v bagatelních sporech, finanční limit ve výši 10 000 Kč považuje za protiústavní.

4. Ve vyjádření k ústavní stížnosti Okresní soud v Třebíči uvedl, že žalovaná částka byla v projednávané věci uplatněna vzorovou žalobou, v níž právní zástupce žalované upravil pouze identifikaci žalovaného, číslo smlouvy a výši debetního zůstatku. Všechny další údaje byly obecného charakteru a právní zástupce žalobkyně je používá paušálně v každé jednotlivé žalobě (v době rozhodování jich bylo žalobkyní u tohoto soudu podáno více než tisíc, z nichž většina se týkala právě sporů ohledně záporných debetních zůstatků). Veškeré předžalobní kroky přitom činila žalobkyně prostřednictvím svého právního oddělení. S ohledem na to neshledal formální zastoupení advokátem v řízení za účelné.

5. Vyjádření okresního soudu bylo doručeno stěžovatelce pro případ, že by na ně chtěla reagovat. Ta však této možnosti ve stanovené lhůtě a ani poté nevyužila.

6. Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska tvrzených porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

7. Předně je třeba zdůraznit, že výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů. Ústavní soud, jakožto soudní orgán ochrany ústavnosti (y) stojící mimo soustavu obecných soudů (y), nelze považovat za nějakou "superrevizní" instanci v systému všeobecného soudnictví a jeho úkolem není přezkum celkové zákonnosti či věcné správnosti vydaných rozhodnutí.

8. Právo na přiznání přiměřené (a právním předpisem stanovené) náhrady nákladů, které úspěšné straně v řízení vzniknou, je součástí práva na spravedlivý proces a pokud jde o náklady právního zastoupení, souvisí také s právem na právní pomoc ve smyslu y [viz např. nález

sp. zn.

ze dne 4. 7. 2001 (N 100/23 SbNU 23)]. Při posuzování problematiky nákladů řízení, tj. problematiky ve vztahu k předmětu řízení před obecnými soudy jednoznačně podružné, nicméně Ústavní soud postupuje nanejvýš zdrženlivě a ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně, například tehdy, když zjistí, že došlo extrémním způsobem k porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu y nebo že bylo zasaženo i jiné základní právo [viz nález

sp. zn.

ze dne 21. 3. 2006 (N 65/40 SbNU 647)]. Silněji než jinde se tudíž uplatňuje zásada, že pouhá nesprávnost není referenčním hlediskem ústavněprávního přezkumu. Rozdílný názor na interpretaci podústavního práva přitom sám o sobě porušení tohoto základního práva založit nemůže, což platí i pro interpretaci příslušných ustanovení procesních předpisů upravujících náklady řízení a jejich náhradu [mezi mnohými viz např. nález

sp. zn.

ze dne 3. 5. 2006 (N 94/41 SbNU 253)].

9. V projednávané věci Ústavní soud žádné extrémní vybočení z pravidel spravedlivého procesu neshledal. Okresní soud náhradu nákladů za právní zastoupení stěžovatelce nepřiznal, neboť je ve smyslu nepovažoval za účelně vynaložené. Svoje rozhodnutí přitom řádně odůvodnil, takže v daném případě nelze hovořit o rozhodnutí svévolném. V provedené interpretaci předmětného ustanovení Ústavní soud nespatřuje nic extrémního. Neobstojí ani tvrzení stěžovatelky, že jí bylo upřeno právo se k věci vyjádřit, neboť, jak vyplývá z vyžádaného spisu, ve věci bylo nařízeno jednání, z něhož se stěžovatelka i její právní zástupce přípisem ze dne 16. dubna 2012 omluvili, aniž by z důležitých důvodů požádali o jeho odročení. Bylo na stěžovatelce, aby v souladu se zásadou "každý nechť si střeží svá práva" (vigilantibus iura), obecně platnou v řízení před civilními soudy, náležitě uplatňovala svá práva a oprávněné zájmy. Rezignaci na tuto svoji povinnost nemůže nyní hojit cestou ústavní stížnosti. Konečně okolnost, že soudce rozhodl o nákladech řízení rozsudkem odlišně od zrušeného platebního rozkazu vydaného vyšším soudním úředníkem, nemohla založit porušení principu právní jistoty ani předvídatelnosti rozhodnutí, neboť zrušením platebního rozkazu podle nastává situace, jako by ještě vůbec meritorně rozhodnuto nebylo a soud věc projedná od počátku.

10. S ohledem na výše uvedené dospěl Ústavní soud k závěru, že napadeným rozhodnutím nedošlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky, pročež mu nezbylo, než její ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítnout podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněnou. Návrh na zrušení ustanovení odmítl Ústavní soud podle , neboť tento akcesorický návrh sleduje osud ústavní stížnosti.

11. Pro úplnost Ústavní soud dodává, že v důsledku zániku funkce soudce Pavla Holländera uplynutím jeho funkčního období dnem 6. srpna 2013, zasedal ve věci jako člen rozhodujícího senátu v souladu s § 12 odst. 8 platného Rozvrhu práce Ústavního soudu č. Org. 69/13 (dostupný na www.usoud.cz) soudce Ludvík David.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. října 2013

Ivana Janů v. r.

předsedkyně senátu