Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2019/13

Ústavní soud rozhodl dne 24. září 2013 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Michaely Židlické, soudkyně JUDr. Vlasty Formánkové a soudce zpravodaje JUDr. Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti P. B., t. č. Věznice Rapotice, Náměšť nad Oslavou, zastoupeného JUDr. Tomášem Chlebikem, advokátem se sídlem Karviná-Fryštát, Karola Sliwky 621/5, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 11. 2011 č. j. -485, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 5. 2013 č. j. -518 a proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 4. 2013 č. j. -568, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností brojí stěžovatel proti shora uvedeným rozhodnutím, vydaným v řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu. Z petitu ústavní stížnosti není zcela zřejmé, čeho se stěžovatel domáhá, ale vzhledem k odůvodnění ústavní stížnosti a skutečnosti, že k ní byly připojeny kopie rozhodnutí soudů všech tří stupňů, Ústavní soud přezkoumal všechna tři rozhodnutí, která mu byla s kritickými námitkami stěžovatelem předložena.

Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, kterým Krajský soud v Ústí nad Labem zrušil směnečný platební rozkaz ze dne 26. 4. 2005 č. j. -46, jímž bylo původně uloženo žalované zaplatit stěžovateli částku 6 842 000,- Kč s příslušenstvím. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaná směnky, o jejichž úhradě bylo rozhodnuto směnečným platebním rozkazem, jako jejich výstavce nepodepsala.

Nejvyšší soud dovolání stěžovatele odmítl z důvodu jeho nepřípustnosti, neboť shledal, že mu stěžovatel nepředložil k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možné usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolací soud k tomu uvedl, že polemikou se závěrem odvolacího soudu, podle kterého bylo v řízení prokázáno, že podpisy výstavce na uplatněných směnkách nejsou pravými podpisy žalované, stěžovatel ve skutečnosti zpochybňuje správnost hodnocení důkazů civilními soudy.

Se stejnou polemikou se stěžovatel obrací i na Ústavní soud. Podstatou jeho stížnosti je nesouhlas se závěry ostatních soudů, týkající se otázky pravosti podpisu žalované na předmětných směnkách. Stěžovatel tvrdí, že skutková zjištění soudů nemají oporu v provedeném dokazování, neboť v řízení byly pominuty rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány a vyšly v řízení najevo. Nesouhlasí především s hodnocením důkazu znaleckými posudky. Podle stěžovatele je postup soudů zatížen "vadou zcela zásadní, a to nedostatkem citu pro rovné postavení účastníků v civilním řízení a pro spravedlivý proces." Stěžovatel dále tvrdí, že napadenými rozhodnutími došlo k zásahu do jeho "práva na majetek, jeho vlastnění a rozmnožování."

Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Podstata ústavní stížnosti spočívá v polemice s právními závěry civilních soudů v podstatě ve stejném smyslu a rozsahu, jako v řízení před těmito soudy. Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti. Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva. Zasáhnout do rozhodovací činnosti ostatních soudů může jen v případě, že shledá současně porušení základního práva či svobody. Ústavní soud proto posuzoval, zda soudy v řízení svévolně neaplikovaly právní normy, resp. zda právní závěry učiněné soudy nejsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními.

Po přezkumu ústavnosti řízení před dotčenými soudy i napadených rozhodnutí Ústavní soud dospěl k závěru, že soudy správně zjistily skutkový stav věci a vyvodily z něho právní závěry, které náležitě odůvodnily. Zejména odvolací soud se dostatečně zabýval námitkami stěžovatele a přesvědčivě se s nimi vypořádal. Ústavní soud považuje právní hodnocení i závěry soudů za zcela ústavně konformní a v plném rozsahu na ně odkazuje. Pokud soudy rozhodly způsobem, s nímž se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá to samo o sobě důvod k úspěšné ústavní stížnosti. Ústavní soud tak neshledal nic, co by věc posouvalo do ústavněprávní roviny.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl Ústavní soud k závěru, že jsou splněny podmínky pro aplikaci ustanovení . Proto ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. září 2013

JUDr. Michaela Židlická

předsedkyně senátu Ústavního soudu