Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2254/13

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatele Jiřího Šrajbra, zastoupeného JUDr. Andreou Průchovou, advokátkou advokátní kanceláře se sídlem v Kadani, Kpt. Jaroše 510, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. -103, -103 ze dne 6. května 2013 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další podmínky podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatel s odkazem na porušení d (dále jen "") a práva na ochranu vlastnictví a na spravedlivý proces zaručených a y domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí.

Z předložené ústavní stížnosti a ze spisu Okresního soudu v Chomutově sp. zn. Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Chomutově zamítl žalobu stěžovatele, kterou se stěžovatel domáhal proti své bývalé manželce Emilii Havranové (dále jen "žalovaná") zaplacení částky 37.144,- Kč s příslušenstvím, jakožto úhrady poloviny příspěvků do fondu oprav a nákladů za byt, jenž měl stěžovatel se žalovanou ve společném jmění manželů (dále jen "byt"), a to v části za období za období před rozvodem manželství stěžovatele a žalované (dále jen "rozvod") a v části za období po rozvodu, v němž však nebylo vypořádáno společné jmění manželů stěžovatele a žalované (dále jen "SJM"), a uložil stěžovateli nahradit žalované náklady řízení ve výši 17.784,- Kč. Doplňujícím usnesením Okresní soud v Chomutově doplnil výrok rozsudku o výrok, kterým stěžovateli uložil povinnost zaplatit ČR - Okresnímu soudu v Chomutově náklady řízení ve výši 1.379,- Kč. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Ústí nad Labem ústavní stížností napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a uložil stěžovateli zaplatit žalované na nákladech odvolacího řízení částku 19.092,- Kč.

Pokud jde o žalovaný nárok vztahující se k období před rozvodem, stěžovatel je přesvědčen, že tento jeho nárok vyplývá z ust. § 19 odst. 1 zákona o rodině, jak odůvodnil ve svém odvolání, přičemž by podle ústavní stížnosti bylo v rozporu s dobrými mravy, aby za situace, kdy žalovaná opustila z důvodu svého milostného poměru stěžovatele i svého syna, nebyla povinna k úhradě poloviny nákladů s bytem souvisejících.

Stěžovatel v ústavní stížnosti dále vyjadřuje nesouhlas s názorem odvolacího soudu, dle kterého žalovaný nárok za dobu po rozvodu nelze uplatnit samostatně a měl být řešen v rámci řízení o vypořádání SJM vedeného u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. a v tomto názoru, resp. neprojednání tohoto jeho nároku soudem, stěžovatel spatřuje odepření spravedlnosti. Odvolací soud tímto svým rozhodnutím podle stěžovatele porušil jeho právo na spravedlivý proces a na ochranu vlastnictví.

Stěžovatel dále poukazuje na to, že odměna za zastoupení žalované před soudy obou stupňů advokátem byla stanovena dle , která byla pro svou nezákonnost zrušena nálezem Ústavního soudu sp. zn. ze dne 17. dubna 2013. Odvolací soud tak podle stěžovatele svým rozhodnutím o nákladech řízení, a to jak pokud jde o potvrzující výrok nákladového rozhodnutí soudu prvního stupně, tak výrokem o náhradě nákladů řízení před odvolacím soudem, porušil právo stěžovatele na spravedlivý proces, neboť rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení se opírá o protiústavní vyhlášku, dle níž docházelo de facto k sankcionování neúspěšné strany sporu bez opory v zákoně, vlastnické právo stěžovatele a právo stěžovatele dle y, resp. jemu odpovídající povinnost soudu uložit náklady řízení toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod.

Ústavní soud přezkoumal v záhlaví citované rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů ( a y ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, není soudem obecným soudům nadřízeným, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do jejich rozhodování. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [, písm. d)y ČR]. Postup v soudním řízení, a to včetně interpretace a aplikace právních předpisů a vyvození skutkových a právních závěrů, je záležitostí obecných soudů.

V souzené věci (ve věci samé) odvolací soud dospěl k závěru, že stěžovateli požadovaný nárok nelze přiznat, a to za dobu před rozvodem proto, že pro přiznání tohoto nároku neexistuje zákonná opora, a za dobu po rozvodu proto, že tento nárok měl být uplatněn v řízení o zrušení a vypořádání SJM. Potvrdil tedy rozsudek soudu prvního stupně, který stěžovatelovu žalobu zamítl. Z odůvodnění tohoto napadeného rozhodnutí vyplývá, že se celou věcí podrobně zabýval a jeho argumentaci tak, jak je rozvedena v ústavní stížností napadeném rozhodnutí, považuje Ústavní soud za logickou a srozumitelnou. Úvahy odvolacího soudu neshledal Ústavní soud ani nikterak nepřiměřenými či extrémními. K závěru odvolacího vztahujícímu se ke stěžovatelem uplatněnému nároku za dobu po rozvodu do vypořádání SJM, proti němuž směřuje většina argumentace stěžovatele předložené v ústavní stížnosti, Ústavní soud podotýká, že tento závěr je logicky opřen též o judikaturu Nejvyššího soudu (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 8. června 2011, vycházející mj. z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 3. října 2006). Ačkoli stěžovatel s meritorním rozhodnutím odvolacího soudu nesouhlasí, považuje jej s ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavní soud za ústavně konformní projev nezávislého soudního rozhodování, a z hlediska ústavnosti mu tedy nemá co vytknout.

K námitce stěžovatele proti nákladovému rozhodnutí odvolacího soudu stran toho, že odměna za zastoupení žalované před soudy obou stupňů advokátem byla stanovena dle Ústavním soudem zrušené , Ústavní soud uvádí, že tato vyhláška byla zrušena nálezem

sp. zn.

ze dne 17. dubna 2013, který se stal vykonatelným (tedy s účinností) až dne 7. května 2013, tedy po vydání ústavní stížností napadeného rozhodnutí, a to s účinky ex nunc, nikoli ex tunc. Navíc důvody, pro které Ústavní soud přistoupil k derogaci uvedené vyhlášky, se projednávané věci netýkají. S ohledem na to nepovažuje Ústavní soud ani tuto námitku stěžovatele za důvodnou. Ústavní soud v této souvislosti připomíná ustanovení , podle kterého pravomocná rozhodnutí vydaná na základě právního předpisu, který byl zrušen, zůstávají nedotčena, přičemž pravidlo, že práva a povinnosti podle takových rozhodnutí nelze vykonávat, se zde neuplatní (viz sdělení Ústavního soudu č. 117/2013 Sb. ze dne 30. dubna 2013).

Ústavní soud tak uzavírá, že žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatele nezjistil, a proto mu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle ust. jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. září 2013

Michaela Židlická v.r.

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu