Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2694/13

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Aldina Bahaa, zastoupeného Mgr. Jiřím Hladíkem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Brně, nám. 28. října 1898/9, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -236 ze dne 6. června 2013, proti rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. -218 ze dne 27. června 2012 a proti rozsudku Městského soudu v Brně č. j. -197 ze dne 11. května 2011 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním učiněným podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí.

Ústavní soud zjistil, že Městský soud v Brně rozsudkem č. j. -197 ze dne 11. května 2011 zamítl žalobu stěžovatele, kterou se po žalovaných Ing. Ahmadovi Salem Ali a Haně Ahmadové (dále jen "žalovaní") domáhal, aby společně a nerozdílně uvedli do předešlého stavu specifikovaný nebytový prostor a aby jim bylo uloženo strpět užívání specifikovaného nebytového prostoru stěžovatelem a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Brně rozsudkem č. j. -218 ze dne 27. června 2012 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud usnesením č. j. -236 ze dne 6. června 2013 odmítl a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů dovolacího řízení

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že celé právní posouzení jeho věci se odvíjí od názoru, zda zničením věci vlastníkem zanikla nájemní smlouva. Od toho se pak odvíjí další otázky, a to především zda nájemce může požadovat výlučně náhradu škody v penězích, anebo zda nájemce může požadovat i nepeněžité plnění, které svou povahou představuje plnění odpovídající nájemní smlouvě, což v praktické rovině podle stěžovatele primárně znamená uvedení pronajaté věci do předešlého stavu, a potažmo strpění jejího užívání nájemcem. Základní otázkou právního posouzení je tedy podle stěžovatele výklad a aplikace ust. .

Městský soud v Brně podle stěžovatele založil svůj zamítavý rozsudek na tom, že uvedení do původního stavu není ani možné, ani účelné. Možné nemá být z toho důvodu, že předmětná věc není ve vlastnictví nájemce. Krajský soud v Brně pak podle ústavní stížnosti sice formálně v odůvodnění napadeného rozsudku odkázal na ust. , avšak vzhledem ke způsobu jeho argumentace de facto aplikoval ust. , když ust. je ostatně považováno za upřesnění ust. . Nejvyšší soud pak podle stěžovatele považoval takovýto výklad ust. za správný, když podle něj zánik nájemního vztahu přichází v úvahu jen v souvislosti s úplným zánikem předmětu nájmu, neboť neexistuje-li, nelze jej pronajímat.

Výklad zvolený obecnými soudy považuje stěžovatel za výklad v právním státě nepřijatelný a v tomto směru přináší podrobnější argumentaci.

Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, přezkoumal v záhlaví citovaná rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů ( a y ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [ , písm. d) y ČR]. Postup v soudním řízení včetně interpretace a aplikace právních předpisů je záležitostí obecných soudů.

Ústavní soud konstatuje, že důvody, pro které obecné soudy rozhodly rozhodnutími, s nimiž stěžovatel nesouhlasí, jsou v jejich odůvodnění v dostatečném rozsahu, přehledně a srozumitelně vysvětleny, přičemž tyto soudy odůvodnily jak svůj stěžejní a stěžovatelem především zpochybňovaný závěr stran toho, že stěžovatelovo nájemní právo k nebytovému prostoru zánikem (zničením) tohoto prostoru zaniklo a že stěžovatel není oprávněn domáhat se proti vlastníkům tohoto nebytového prostoru uvedení do předešlého stavu, ani strpění jeho užívání, tak ostatní své závěry, které ve věci zaujaly. Ústavní soud v záhlaví citovaná rozhodnutí považuje za ústavně souladný projev nezávislého soudního rozhodování a pro stručnost odkazuje na jeho odůvodnění s tím, že stěžovatelovu ústavní stížnost považuje za pouhou polemiku s rozhodnutími obecných soudů a žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatele nezjistil.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. září 2013

Michaela Židlická v.r.

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu