Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1572/13

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ludvíka Davida a soudců Jaroslava Fenyka (soudce zpravodaje) a Kateřiny Šimáčkové ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Zuzany Nešněrové a 2) Ladislava Nešněry, obou zastoupených advokátem JUDr. Pavlem Pileckým, se sídlem Těšnov 1163/5, 110 00 Praha, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2011 č. j. -64 a proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 2. 2013 č. j. -58, za účasti Krajského úřadu Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11, 150 21 Praha 5 jako vedlejšího účastníka, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Rozhodnutím Městského úřadu Úvaly jako stavebního úřadu ze dne 9. 11. 2007 č. j. K/8480/07/SU/Bul, byla povolena stavba "Distribuční centrum Jirny" (dále jen "stavební povolení"). Odvolání stěžovatelů proti tomuto stavebnímu povolení Krajský úřad Středočeského kraje rozhodnutím ze dne 11. 3. 2008 sp. zn. SZ 29596/2008/KUSK ÚSŘ/Pe č. j. 35000/2008/KUSK zamítl a stavební povolení potvrdil, neboť podle odůvodnění rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje žalobci neuvedli nic, co by závěry uvedené ve stavebním povolení zpochybnilo.

O žalobě stěžovatelů proti rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje rozhodl Městský soud v Praze ústavní stížností napadeným rozsudkem tak, že ji jako nedůvodnou zamítl s tím, že neshledal stěžovateli tvrzený rozpor stavebního povolení s příslušným územním rozhodnutím a také ostatní námitky stěžovatelů označil za nedůvodné.

Jako nedůvodná byla posouzena i kasační stížnost, již proti tomuto rozsudku stěžovatelé podali, a kterou Nejvyšší správní soud ústavní stížností napadeným rozhodnutím zamítl. Rozhodné závěry obou soudů jsou stěžovatelům známy, proto je netřeba blíže rekapitulovat.

Stěžovatelé se ústavní stížností domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozsudků obou soudů, a to pro porušení , a y, dále , a d a dále Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a Dodatkového protokolu k Úmluvě.

Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy. Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna.

Ústavní soud ve své judikatuře také mnohokrát konstatoval, že postup ve správním a v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí správních orgánů a posléze pak obecných soudů. Z hlediska ústavněprávního může být posouzena pouze otázka, zda skutková zjištění mají dostatečnou a racionální základnu, zda právní závěry těchto orgánů veřejné moci nejsou s nimi v "extrémním nesouladu", a zda podaný výklad práva je i ústavně konformní, resp. není-li naopak zatížen "libovůlí".

Za účelem posouzení předmětného případu si Ústavní soud vyžádal dotčený soudní spis Nejvyššího správního soudu a spis Krajského úřadu Středočeského kraje. Na jejich základě dospěl Ústavní soud k závěru, že shora vyložené podmínky pro zásah Ústavního soudu v dané věci splněny nejsou. Je totiž zřejmé, že posuzovaná ústavní stížnost představuje jen pokračující polemiku se závěry správního orgánu a soudů, vedenou v rovině práva podústavního, v níž stěžovatelé setrvávají v argumentaci, kterou uplatňovali již v dřívějších stadiích řízení. Ústavní soud pokládá za adekvátní se omezit na sdělení, že ve výsledku kvalifikovaný exces či libovůli nespatřuje; též vybočení z pravidel ústavnosti, vykládaných v judikatuře Ústavního soudu, zde nespatřuje.

Oba správní soudy se s námitkami, opakovanými v ústavní stížnosti, v napadených rozhodnutích adekvátně vypořádaly a jejich úplnému a logickému odůvodnění nelze ničeho vytknout. Lze proto uzavřít, že podmínky, za kterých soudy provedly řízení, a ani jejich výsledek, nepřekračují hranice ústavnosti; stěžovatelům se zásah do ústavně zaručených základních práv nebo svobod nezdařilo doložit (srov. např. usnesení

sp. zn.

ze dne 21. 2. 2013).

Ústavní soud dospěl k závěru, že v dané věci nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod a obecné soudy nepostupovaly mimo hranice ústavnosti, proto Ústavní soud postupoval dle a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako zjevně neopodstatněnou odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. září 2013

Ludvík David, v. r.

předseda I. senátu Ústavního soudu