Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1374/11

Ústavní soud rozhodl dne 19. září 2013 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jana Filipa a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele T. B., právně zastoupeného JUDr. Rudolfem Skoupým, advokátem se sídlem Soudní 154/1, Svitavy, proti rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 13. 12. 2010 č. j. -140 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 2. 2011 č. j. -154, za účasti Okresního soudu ve Svitavách a Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení a Okresního státního zastupitelství ve Svitavách a Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností, vycházející z ustanovení a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, neboť jimi měla být porušena jeho základní práva garantovaná článkem 36 odst. 1 d (dále jen " ") a článkem 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Jak vyplývá z odůvodnění ústavní stížnosti a jejích příloh, byl stěžovatel rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 13. 12. 2010 č. j. -140 uznán vinným z trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1, 2 tehdy platného trestního zákona č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. zákon") a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku. Dále byla stěžovateli uložena povinnost nahradit poškozené společnosti ČEZ Distribuce a. s., škodu ve výši 81.118,- Kč.

Uvedeného trestného činu se měl stěžovatel dopustit tím, že v období nejméně od 27. 9. 2007, kdy se po skončení dědického řízení stal vlastníkem nemovitosti a začal s jejím užíváním, do 4. 2. 2008, kdy došlo ke kontrole odběru elektrické energie na odběrném místě B., vědomě a neoprávněně odebíral elektrický proud prostřednictvím neměřené odbočky. Tím způsobil společnosti ČEZ Distribuce a. s. škodu ve výši nejméně 81.118,- Kč.

Stěžovatel podal proti rozsudku Okresního soudu ve Svitavách č. j. -140 odvolání, v němž napadl jak výrok o vině, tak i výrok o trestu a náhradě škody. Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací odvolání stěžovatele jako nedůvodné zamítl podle § 256 trestného řádu (dále jen "tr. řád") v záhlaví označeným usnesením ze dne 16. 2. 2011 č. j. -154.

II.

V odůvodnění své ústavní stížnosti stěžovatel namítal extrémní nesoulad posouzení skutkového stavu a právních závěrů s provedeným dokazováním. Stěžovatel se domnívá, že není možné podle videozáznamu, na kterém je zachyceno jeho chování během kontroly, presumovat chování stěžovatele do minulosti tak, že o neoprávněné přípojce věděl a jejím prostřednictvím vědomě odebíral elektrický proud.

Dále se stěžovatel domnívá, že o neprokázání neoprávněného odběru svědčí i to, že pro výpočet náhrady škody je nutné aplikovat , ve znění pozdějších předpisů, neboť není možné zjistit množství neoprávněného odběru jinak.

III.

Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud mnohokrát zdůraznil, že jeho úkolem je toliko ochrana ústavnosti (článek 83 y) a tudíž není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti trestních soudů jako další superrevizní článek jejich soustavy; Ústavní soud není orgánem činným v trestním řízení a nemůže tyto orgány nahrazovat. Na druhé straně je však Ústavní soud oprávněn a povinen posoudit, zda řízení jako celek bylo spravedlivé a zda v něm nebyla porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.

Vzhledem k tomu, že účelem dokazování, jako zvláštního postupu orgánů upraveného trestním řádem, je poznání předmětu trestního řízení - skutku, který se odehrál v minulosti více či méně vzdálené, je jasné, že úvahy soudu budou vždy směřovat od předmětu dokazování, zde zachyceného chování stěžovatele (v trestní věci odsouzeného) na videozáznamu z kontroly, směrem do minulosti a soud bude tedy vždy nucen na základě provedeného dokazování a jednotlivých důkazů presumovat chování osob či jiné okolnosti případu, které se odehrály v minulosti.

Ústavní soud neshledal namítaný extrémní rozpor mezi provedeným dokazováním a závěry soudu v oblasti skutkové či právní. Okresní soud i Krajský soud hodnotily veškeré důkazy jednotlivě a především v jejich vzájemné souvislosti a došly tak mimo jiné k závěru, že stěžovatel o neměřené přípojce věděl. Tento závěr podporuje nejenom videozáznam z prováděné kontroly, ale i výpověď svědka - pracovníka poškozené společnosti, jemuž stěžovatel ukázal paketový vypínač, který napájel neměřenou odbočku a který by nebylo možné bez pomoci stěžovatele při kontrole najít.

K výpočtu náhrady škody se kromě Okresního soudu ve Svitavách vyjádřil přesvědčivě i Krajský soud v Hradci Králové, jež v odůvodnění svého usnesení vysvětluje, proč nebylo možné, vzhledem k atypičnosti případu a objektu, využít znalecký posudek či jiný způsob zjištění množství odebrané energie. Mimo jiné byl tento výpočet škody i příznivější pro obžalovaného, neboť vypočtená škoda je škodou minimální a ve zbytku byla společnost ČEZ Distribuce a. s. odkázána na občanskoprávní řízení.

Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal porušení základních práv stěžovatele, byl nucen podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení , jako návrh zjevně neopodstatněný, odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. září 2013

Vladimír Kůrka v. r.

předseda senátu Ústavního soudu