Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1977/13

Ústavní soud rozhodl dne 3. září 2013 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Michaely Židlické, soudkyně JUDr. Vlasty Formánkové a soudce zpravodaje JUDr. Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti P. H., t. č. Věznice Rýnovice, Jablonec nad Nisou, zastoupeného JUDr. Daliborem Pluskalem, advokátem se sídlem Trutnov, Horská 634, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2012 č. j. -52, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 25. 6. 2013 a doplněnou po výzvě k odstranění vad podáním ze dne 22. 7. 2013, stěžovatel napadá v záhlaví uvedené usnesení, jímž bylo podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního rádu odmítnuto jeho dovolání. V ústavní stížnosti rozvedl své námitky směřující vůči postupu Nejvyššího soudu a rozhodovacím důvodům obsaženým v napadeném usnesení, z nichž vyvozuje závěr, že bylo zasaženo do jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces. V důsledku toho se domáhá, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí nálezem zrušil.

Doplnění ústavní stížnosti, které Ústavní soud obdržel dne 20. srpna 2013, sice formálně podepsal právní zástupce stěžovatele, ale obsahuje (v příloze) rukopisné poznámky stěžovatele, kterými chce "přesněji poukázat na celkovou priorytu" podané ústavní stížnosti. Stěžovatel zde především toliko obšírně popisuje celý průběh řízení a uvádí některé připomínky či výhrady, které ovšem - jak konstatuje v průvodním dopisu jeho právní zástupce - již uplatnil v rámci předchozího řízení. V doplnění ústavní stížnosti stěžovatel žádnou ústavněprávní argumentaci neuvádí, Ústavní soud se proto - v souladu s petitem ústavní stížnosti - omezil na posouzení napadeného rozhodnutí.

Obsah ústavní stížností napadeného usnesení, jakož i průběh řízení před soudy všech instancí, které jejich vydání předcházelo, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak napadené rozhodnutí, tak průběh procesu jsou stěžovateli i ostatním účastníkům řízení známy.

Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "") musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy všeobecného soudnictví ( a y), a tudíž ani řádnou další odvolací instancí, není soudem ostatním soudům nadřízeným, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by ostatní soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daným rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [, písm. d)y]. Postup v soudním řízení, včetně intepretace a aplikace právních předpisů a vyvození skutkových a právních závěrů, je záležitostí ostatních soudů.

Právo na spravedlivý (řádný) proces ve smyslu d není možné vykládat tak, že by se stěžovateli garantoval úspěch v řízení či se zaručovalo právo na rozhodnutí odpovídající jeho představám. Obsahem tohoto ústavně zaručeného práva je zajištění práva na spravedlivé (řádné) soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování v souladu se zákony a při aplikaci ústavních principů. Okolnost, že stěžovatel se závěry či názory soudů nesouhlasí, nemůže sama o sobě založit důvodnost ústavní stížnosti.

Oproti stěžovateli je Ústavní soud toho názoru, že Nejvyšší soud vydal napadené usnesení řádně ve shodě se zákonem, pročež na obsah jeho rozhodnutí postačí za této situace jako na ústavně souladný výraz nezávislého soudního rozhodování odkázat ( ve spojení s y ČR). Stejně tak lze odkázat na rovněž ústavně akceptovatelná argumentační tvrzení obsažená v odůvodnění napadeného usnesení, v němž Nejvyšší soud podrobně reagoval na jednotlivé námitky stěžovatele obsažené v jeho dovolání.

Návrh stěžovatele tak byl shledán zjevně neopodstatněným, a proto jej senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. září 2013

JUDr. Michaela Židlická

předsedkyně senátu Ústavního soudu