Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 79/13

Ústavní soud rozhodl v právní věci stěžovatelů JUDr. Tomáše Matouška, Ph.D., právně zastoupeného JUDr. Mgr. Monikou Kocourkovou, advokátkou se sídlem Senovážné náměstí 978/23, Praha 1, a Mgr. Vladimíry Halperin Matouškové, právně zastoupené JUDr. Tomášem Matouškem, Ph.D., advokátem se sídlem Senovážné náměstí 978/23, Praha 1, proti postupu Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 8 ve věci vedené pod sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavnímu soudu byl dne 4. 1. 2013 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jehož prostřednictvím se stěžovatelé domáhali vyslovení výroku, že "postupem Obvodního soudu pro Prahu 8 ve věci původně vedené pod sp. zn. , kde stěžovatelé podali odvolání, které je Obvodním soudem pro Prahu 8 nesprávně vedeno pod sp. zn. a Městského soudu v Praze byla porušena u zaručená práva stěžovatelů". Dále žádali, aby Ústavní soud ve smyslu d (dále jen " ") vyslovil, že "činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny".

V ústavní stížnosti stěžovatelé brojili proti postupu Obvodního soudu pro Prahu 8 v řízení o dodatečném projednání dědictví po jejich babičce, Františce Matouškové, vedeném pod sp. zn. . Obecnému soudu konkrétně vytýkali, že s nimi v řízení nejednal, přestože jsou prokazatelně jeho účastníky, a nedoručil jim ani posléze vydané rozhodnutí č. j. -31 ze dne 15. 7. 2004, kterým bylo potvrzeno nabytí majetku jedinému dědici Slavomíru Matouškovi. Proti tomuto rozhodnutí stěžovatelé podali dne 15. 8. 2011 odvolání, o němž však dosud nebylo rozhodnuto, ba dokonce příslušný spis nebyl, dle přesvědčení stěžovatelů úmyslně, předložen odvolacímu soudu. Soudkyně navíc účelově činí úkony pod nesprávnou spisovou značkou (správně sic: ). Na postup soudu ve věci si navrhovatelé stěžovali, nicméně jejich podání evidovaná pod sp. zn. 41 ST 53/2012 a nevedla k nápravě. Stěžovatelé tedy požádali v souladu s ustanovením o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, o určení lhůty k předložení spisu s podaným odvoláním soudu druhého stupně. Přestože již uplynuly lhůty ve smyslu výše citovaného ustanovení zákona o soudech a soudcích, stěžovatelé nebyli do dnešního dne vyrozuměni o tom, že byl spis s jejich žádostí postoupen Městskému soudu v Praze, neobdrželi ani rozhodnutí Městského soudu v Praze. Podle náhledu stěžovatelů byla postupem obou zmiňovaných obecných soudů porušena jejich ústavně zaručená práva, zejména právo na spravedlivý proces, zakotvené v a y.

Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání. V daném případě k takovému závěru nedospěl.

Ústavní soud je dle y (dále jen " ") soudním orgánem ochrany ústavnosti. Při výkonu svých kompetencí musí respektovat jeden ze základních principů právního státu, podle něhož státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který stanoví zákon (srov. y a y).

Pravomoci Ústavního soudu vycházející v rovině ústavní z písm. d) y jsou v případě ústavní stížnosti konkretizovány v ustanovení . Ústavní stížnost může podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Ústavní soud je pak oprávněn rozhodnutí orgánu veřejné moci zrušit [ ]; směřuje-li ústavní stížnost proti jinému zásahu orgánu veřejné moci než je rozhodnutí (kdy se zpravidla jedná o jednorázový útok orgánu veřejné moci vůči ústavně zaručenému základnímu právu nebo svobodě stěžovatele), Ústavní soud příslušnému orgánu zakáže, aby v porušování práva pokračoval, případně mu přikáže, aby obnovil stav před porušením, jestliže je to možné [ ].

Pokud stěžovatelé v petitu svého návrhu, jímž je Ústavní soud vázán, navrhují, aby Ústavní soud ve smyslu y vyslovil, že "činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny", pak musí Ústavní soud konstatovat, že takto vymezenou kompetencí nedisponuje. V oblasti ústavních stížností nemůže totiž vydávat jiná rozhodnutí, než předpokládá shora citované ustanovení , které rozhodovací pravomoc Ústavního soudu formuluje taxativně.

Z výše vyložených důvodů odmítl proto Ústavní soud podanou ústavní stížnost jako návrh, k jehož projednání není příslušný dle ustanovení .

Budiž doplněno, že stěžovateli uváděný y přiznává občanům právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod založený u, jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny. Postupem Obvodního soudu pro Prahu 8, či Městského soudu v Praze, nemohlo být toto právo porušeno.

Ústavní soud považuje za významné poukázat rovněž na skutečnost, že v průběhu řízení před Ústavním soudem Městský soud v Praze vydal usnesení č. j. -115 ze dne 29. 3. 2013, jímž k odvolání stěžovatelů zrušil rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 8 č. j. -31 ze dne 15. 7. 2004 a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud přitom soudu prvního stupně uložil, aby jednal se stěžovateli jako s účastníky dědického řízení a aby stěžovatelům doručil veškerá rozhodnutí vydaná v řízení o dodatečném projednání dědictví, o což stěžovatelé ve své ústavní stížnosti především usilovali. Je tak zřejmé, že požadavek bezprostředního zásahu Ústavního soudu zcela pozbyl na aktuálnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. září 2013

Stanislav Balík, v. r.

soudce zpravodaj