Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2141/13

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudů Stanislava Balíka (soudce zpravodaj) a Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti stěžovatelky ARGEMON INVEST s. r. o., IČ 28067592, se sídlem Dr. Stejskala 113/2, České Budějovice, zastoupené JUDr. Zdeňkem Drtinou, Ph.D., advokátem se sídlem nám. Přemysla Otakara II. 30a, České Budějovice, proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. -43 ze dne 20. 5. 2013 a výroku III. usnesení Městského soudu v Brně č. j. -36 ze dne 8. 11. 2012, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 11. 7. 2013, která splňuje formální náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, jimiž měla být porušena její ústavní práva garantovaná y, , a d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Napadeným usnesením Městského soudu v Brně bylo zastaveno řízení, v němž se stěžovatelka domáhala po žalovaném Pavlu Večeřovi zaplacení částky 1 022 Kč s příslušenstvím (viz výrok I.), žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (viz výrok II.) a dále bylo rozhodnuto, že stěžovatelce se nevrací soudní poplatek zaplacený ve výši 300 Kč (viz výrok III.). Proti posledně uvedenému výroku podala stěžovatelka odvolání, o němž bylo rozhodnuto dalším napadeným usnesením Krajského soudu v Brně, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku III. potvrzeno.

Stěžovatelka vyslovuje nesouhlas s postupem obecných soudů, které na její věc aplikovaly ustanovení větu první , o soudních poplatcích, ve znění novely provedené , s tím, že ustanovení čl. II bodu 1 věty první dopadá jen na vybírání soudních poplatků, nikoliv na jejich vracení, a stěžovatelce tudíž zaplacený soudní poplatek vrátit nelze. Stěžovatelka má za to, že jí měl být zaplacený poplatek vrácen, přičemž odkazuje na závěry obsažené v nálezu Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 18. 12. 2012. Dle jejího názoru bylo při výkladu novely zákona o soudních poplatcích porušeno její legitimní očekávání na vrácení soudního poplatku, neboť nebylo ochráněno její právo, které jí zákon dával v době podání žaloby. V této souvislosti se dovolává závěrů nálezu Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 6. 2. 2007.

Ústavní soud se nejdříve zabýval opodstatněností ústavní stížnosti, aby zjistil, zda jsou dány předpoklady jejího meritorního projednání. Opodstatněností ústavní stížnosti se přitom rozumí, že tato směřuje proti rozhodnutí, které je vzhledem ke své povaze, namítaným vadám svým či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, způsobilé porušit základní práva a svobody stěžovatele. Za zjevně neopodstatněnou je považována rovněž taková ústavní stížnost, v níž je předestřeno tvrzení o porušení ústavním pořádkem chráněného základního práva či svobody, které již Ústavní soud v obdobném případě řešil a neshledal důvodným.

Tak tomu je i v nyní posuzované věci, neboť totožnou ústavní stížností se Ústavní soud již zabýval a usnesením

sp. zn.

ze dne 13. 8. 2013 ji odmítl jako zjevně neopodstatněnou s tím, že pokud obecné soudy nepřihlédly k závěrům zmíněnému nálezu

sp. zn.

, došlo sice z jejich strany k pochybení, kterému však s ohledem na bagatelnost věci nelze přiznat ústavněprávní rozměr. Závěry učiněné v označeném usnesení, lze aplikovat i na tento případ. Ústavní soud neshledal důvod, aby se od nich odchyloval, a plně na ně odkazuje.

Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. září 2013

Jiří Nykodým, v. r.

předseda senátu