Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2033/13

Ústavní soud rozhodl dne 26. srpna 2013 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Michaely Židlické, soudkyně JUDr. Vlasty Formánkové a soudce zpravodaje JUDr. Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti JUDr. Renaty Vaškové, zastoupené JUDr. Danuší Jurkovou, advokátkou se sídlem Valašské Meziříčí, Ulička 852,MAPA proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. března 2013 č. j. -41 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. září 2012 č. j. -129, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou, jakož i po doplnění jinak formálně bezvadnou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Nejvyššího správního soudu, jímž byla zamítnuta kasační stížnost proti výše označenému rozsudku Krajského soudu v Brně, jakož i tohoto rozsudku. Stěžovatelka tvrdí, že uvedenými rozhodnutími soudů ve správním soudnictví došlo k porušení jejího ústavně zaručeného práva na soudní ochranu podle a d. K tomu mělo dojít, když se krajský soud neřídil závazným právním názorem, vysloveným v předchozím zrušovacím rozsudku Nejvyššího správního soudu. Ústavní stížnost předmětně souvisí s další věcí, projednávanou Ústavním soudem pod

sp. zn.

.

Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud připomíná, že není další instancí v systému všeobecného soudnictví a výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i přezkoumávání jejich aplikace při řešení konkrétních případů tímto soudem je možný jen tehdy, pokud chybná interpretace či aplikace podústavního předpisu nepřípustně postihuje některé z ústavně zaručených základních práv či svobod nebo je v rozporu s požadavky spravedlivého procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti. K tomu v posuzovaném případě nedošlo.

Porušení práv, jichž se stěžovatelka dovolává, Ústavní soud neshledal. Nejvyšší správní soud v dřívějším zrušovacím rozsudku ve věci uložil Krajskému soudu v Brně řádně zhodnotit další podklady, obsažené v daňovém spise. Současně pro účely dalšího řízení vyslovil, že "pokud veškeré stavební úpravy byly prováděny v rámci jedné stavební akce ..., směřující ke změně technických parametrů a způsobu využití předmětné nemovitosti, není nutné zkoumat charakter každé dílčí jednotlivé úpravy, tj. zda některá dílčí stavební činnost mohla být opravou." Krajský soud se v dalším řízení pokyny Nejvyššího správního soudu řídil, když provedl obšírné hodnocení podkladů a tyto následně zhodnotil v souladu s pokyny Nejvyššího správního soudu. To ostatně následně potvrdil i Nejvyšší správní soud, když na základě kasační stížnosti stěžovatelky rozsudek Krajského soudu v Brně přezkoumal. Jestliže Nejvyšší správní soud připustil kasační stížnost (již druhou v této věci) a sám pak zevrubně, přesvědčivě a v souladu se svým vlastním dřívějším rozhodnutím odůvodnil, proč považuje závěry Krajského soudu v Brně za správné, nemůže se stěžovatelka úspěšně dovolat porušení svého ústavního práva na soudní ochranu jen proto, že se správní soudy neztotožnily s jejím právním názorem.

V důsledku těchto zjištění Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. srpna 2013

JUDr. Michaela Židlická

předsedkyně senátu Ústavního soudu