Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2027/13

Ústavní soud rozhodl dne 26. srpna 2013 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Michaely Židlické, soudkyně JUDr. Vlasty Formánkové a soudce zpravodaje JUDr. Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti Ing. Jiřiny Schwarzerové, zastoupené Mgr. Davidem Purmenským, advokátem se sídlem 28. října 3117/61, Ostrava-Moravská Ostrava, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 3. 2013 č. j. -138 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 12. 2010 č. j. -65, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka se, s odvoláním na porušení d (dále jen ""), y ČR, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení krajského soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. 7. 2009 č. j. -8 o nařízení výkonu rozhodnutí, a usnesení Nejvyššího soudu, kterým bylo odmítnuto její dovolání proti rozhodnutí krajského soudu.

Ústavní soud přezkoumal stížnost z hlediska kompetencí daných muu ČR, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným ostatním soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě pátéy.

Ústavní soud se nejdříve zabýval otázkou, zda jsou naplněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti [, 2 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "")], a dospěl k závěru, že ústavní stížnost představuje návrh částečně podaný po lhůtě stanovené zákonem a částečně návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu ustanovení .

Uvedené ustanovení rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů návrhy "zjevně neopodstatněné", čímž se v zájmu efektivity a hospodárnosti dává Ústavnímu soudu příležitost posoudit přijatelnost návrhu ještě předtím, než si otevře prostor pro jeho věcné posouzení. A to za předpokladu objektivně založené způsobilosti rozhodnout o "nepřijatelnosti" již na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a argumentace, jež je proti nim uplatněna v ústavní stížnosti, jestliže prima facie nedosahuje ústavněprávní roviny, tj. nemůže-li se, již vzhledem ke své povaze a obsahu, dotknout ústavně zaručených práv a svobod.

Podle ustanovení usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 musí být písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Z připojených usnesení napadených ústavní stížností Ústavní soud zjistil, že dovolání stěžovatelky proti rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 15. prosince 2010 bylo Nejvyšším soudem odmítnuto jako nepřípustné, neboť z ustanovení plyne, že od 1. 7. 2009 již není dovolání přípustné proti usnesením odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce).

Ústavní soud konstatuje, že ve vztahu k usnesení Nejvyššího soudu se jedná o ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou, neboť Nejvyšší soud se podáním stěžovatelky zabýval, v souladu s platnou právní úpravou přezkoumal otázku přípustnosti dovolání a své rozhodnutí o nepřípustnosti dovolání řádně odůvodnil. Jeho závěrům podloženým shora citovanými předpisy nelze z ústavního hlediska nic vytknout.

Ve vztahu k usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 12. 2010 se jedná o ústavní stížnost podanou po lhůtě stanovené v ustanovení . Stěžovatelka odvíjí lhůtu pro podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu od doručení usnesení Nejvyššího soudu o odmítnutí dovolání. V dané věci však nešlo o dovolání, které bylo odmítnuto jako nepřípustné z důvodů závisejících na uvážení Nejvyššího soudu. Proto nebylo možné aplikovat ustanovení , které počátek běhu lhůty k podání ústavní stížnosti stanoví na den doručení rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku (o dovolání). Lhůta k podání ústavní stížnosti tak počala běžet doručením usnesení Krajského soudu v Ostravě. Lhůtu k podání ústavní stížnosti nelze prodlužovat podáváním evidentně nepřípustných mimořádných opravných prostředků. Ústavní soud dodává, že stěžovatelka byla odvolacím soudem řádně poučena o tom, že proti jeho rozhodnutí dovolání přípustné není.

S ohledem na uvedené byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení a odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný a návrh podaný po lhůtě.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. srpna 2013

JUDr. Michaela Židlická

předsedkyně senátu Ústavního soudu