Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1965/13

Ústavní soud rozhodl dne 26. srpna 2013 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Michaely Židlické, soudkyně JUDr. Vlasty Formánkové a soudce zpravodaje JUDr. Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti JUDr. Ivo Palkosky, zastoupeného Mgr. Vojtěchem Veverkou, advokátem se sídlem nám. Starosty Pavla 40, 272 01 Kladno, proti usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 16. dubna 2013 č. j. -1267, ze dne 11. dubna 2013 č. j. -161, ze dne 25. dubna 2013 č. j. -228, ze dne 25. dubna 2013 č. j. -237, ze dne 30. dubna 2013 č. j. -112, ze dne 21. května 2013 č. j. -183 a ze dne 24. května 2013 č. j. -346, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 24. června 2013, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených usnesení Krajského soudu v Praze, a to pro porušení , , y, , , d (dále jen " "), Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), Dodatkového protokolu k Úmluvě, Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech.

Ústavní soud konstatuje, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti stanovené pro její podání , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 25. dubna 2013 č. j. -237 bylo podle ustanovení § 149 odst. 1 písm. a) trestního řádu zrušeno napadené usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 28. března 2013 sp. zn. a dále byla obhájci JUDr. Ivo Palkoskovi (v řízení před Ústavním soudem stěžovatel) podle ustanovení § 152 odst. 2 a odst. 3 trestního řádu stanovena odměna a náhrada hotových výdajů v částce 21 386,20 Kč.

Zbývajícími ústavní stížností napadenými usneseními Krajský soud v Praze podle ustanovení § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítl stížnosti obhájce JUDr. Ivo Palkosky proti usnesením Okresního soudu v Kladně, kterými byla stanovena odměna a náhrada hotových výdajů obhájce JUDr. Ivo Palkosky za zastupování v trestním řízení.

II.

V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že byl Okresním soudem v Kladně ustanovován obhájcem ve výše uvedených trestních věcech. Po skončení těchto obhajob stěžovatel vyúčtoval odměnu za obhajobu podle příslušných ustanovení , o odměnách advokátů za poskytování právních služeb , (dále jen " "), s podrobným odůvodněním, proč za úkony vykonané v období od 1. ledna 2011 do 31. prosince 2012 požaduje odměnu v plné výši (bez snížení podle ustanovení advokátního tarifu, ve znění , a ). Okresní soud v Kladně návrhům stěžovatele nevyhověl a přiznal odměnu za všechny úkony, jak byly požadovány, avšak odměnu za každý úkon snížil o 30 % z důvodů uvedených v ustanovení advokátního tarifu, ve znění a Stěžovatel podal proti jednotlivým usnesením stížnosti, které byly Krajským soudem v Praze zamítány.

Stěžovatel má za to, že při rozhodování o odměně za obhajobu ve výše uvedených věcech soudy neměly použít ustanovení advokátního tarifu, ve znění a , neboť toto ustanovení pozbylo platnosti dnem 31. prosince 2012. V této souvislosti stěžovatel namítá neústavnost přechodného ustanovení pro jeho rozpor se zákazem retroaktivity

III.

Ústavní soud připomíná, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností soudů rozhodujících ve věcech civilních, trestních a správních. Do rozhodovací činnosti ostatních soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.

Ústavní soud tedy přezkoumal napadená rozhodnutí, jakož i řízení jim předcházející z hlediska stěžovatelem v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.

Podle ustanovení musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Podstatou námitek stěžovatele je jeho nesouhlas s výší odměn, které mu byly i jako ustanovenému obhájci soudem přiznány ústavní stížností napadenými rozhodnutími.

Ústavní soud se ve své dřívější judikatuře vícekrát zabýval rozhodováním obecných soudů o náhradě nákladů řízení a jeho reflexí z hlediska zachování práva na spravedlivý proces. Opakovaně k této otázce judikoval, že tato problematika (resp. odpovídající procesní nároky či povinnosti) zpravidla nemůže být předmětem ústavní ochrany, neboť samotný spor o náhradu nákladů řízení, i když se může citelně dotknout některého z účastníků řízení, obvykle nedosahuje intenzity zakládající porušení jejich základních práv a svobod.

Ústavní soud ve své judikatuře rovněž opakovaně dovodil, že rozhodování o nákladech řízení před obecnými soudy je zásadně jejich doménou; zobrazují se v něm aspekty nezávislého soudního rozhodování. Ústavní soud není tudíž oprávněn v detailech přezkoumávat jednotlivá rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení. Otázka náhrady nákladů řízení by mohla nabýt ústavněprávní dimenzi jen v případě extrémního vykročení z pravidel upravujících toto řízení, což by mohlo nastat v důsledku interpretace a aplikace příslušných ustanovení zákona, v nichž by byl obsažen např. prvek svévole. Případy, kdy Ústavní soud otevřel ústavní stížnost věcnému posouzení, jsou výjimečné. V souzené věci takové extrémní vybočení shledáno nebylo.

Ústavní soud konstatuje, že v projednávané věci byly ze strany Krajského soudu v Praze dodrženy požadavky vyplývající z výše vymezeného rámce ústavního přezkumu případů věcně obdobných projednávané věci.

Krajský soud v Praze v napadených rozhodnutích dostatečně a přesvědčivě vyložil, ze kterých ustanovení právních předpisů při svém rozhodování vycházel. V ústavní stížností napadených usneseních krajský soud shodně dovodil, že o odměně stěžovatele jako ustanoveného obhájce bylo rozhodováno podle předpisu platného a účinného v době, kdy byly úkony právní služby vykonány, totéž platí o výši DPH. Nelze tedy jeho rozhodnutí hodnotit jako rozhodnutí svévolná či vykazující prvky libovůle.

Při shrnutí výše uvedeného Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajícího soudu došlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele.

Na základě těchto skutečností Ústavní soud stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. srpna 2013

JUDr. Michaela Židlická

předsedkyně senátu Ústavního soudu