Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1921/13

Ústavní soud rozhodl dne 26. srpna 2013 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Michaely Židlické, soudkyně JUDr. Vlasty Formánkové a soudce zpravodaje JUDr. Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti R. K., zastoupeného Mgr. Pavlem Pěnkavou, advokátem se sídlem Ostrava, Místecká 329/258, proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 31. 10. 2012 č. j. -296 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 4. 2013 č. j. -335, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ve své ústavní stížnosti navrhl stěžovatel zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces podle d a zásady zakotvené v , podle které nikdo nesmí být stíhán jinak než ze zákonných důvodů a způsobem, který stanoví zákon.

Shora označeným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě byl stěžovatel uznán vinným přečinem pojistného podvodu dle , 4 a obžalovaný K. Ž. byl uznán vinným pomocí k přečinu pojistného podvodu podle - , 4 . Proti tomuto rozsudku podali stěžovatel i další obžalovaný odvolání, které Krajský soud v Ostravě zamítl usnesením ze dne 19. 4. 2013. Jednalo se, stručně řečeno, o skutek ze dne 6. 8. 2010, kdy stěžovatel v úmyslu získat neoprávněné plnění ze smlouvy o havarijním pojištění předstíral před policejními orgány odcizení svého osobního motorového vozidla, specifikovaného v rozsudku. Tuto smyšlenou pojistnou událost poté nahlásil na Kooperativa pojišťovnu, a. s., na které požadoval pojistné plnění, jež mu bylo na základě nepravdivých skutečností vyplaceno ve výši 135 000,- Kč. Způsobil tak poškozené pojišťovně škodu v uvedené výši. Obžalovaný K. Ž. pak úmyslně křivě vypovídal, aby potvrdil stěžovatelovu verzi smyšlené pojistné události.

Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že obecné soudy založily svůj závěr o jeho trestní odpovědnosti výlučně na neprocesním využití úředních záznamů o vysvětleních podaných stěžovatelem a dalším obviněným v jiné trestní věci. Na podporu svého tvrzení stěžovatel odkazuje na judikaturu Ústavního soudu a soudů trestních, týkající se otázky využití úředních záznamů v trestním řízení.

Po přezkoumání ústavní stížností napadených rozhodnutí Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud především konstatuje, jak již dlouhodobě ve své judikatuře zdůrazňuje, že není další instancí v systému obecného soudnictví, na niž by bylo možno se obracet s návrhem na přezkoumání procesu, interpretace a aplikace zákonných ustanovení provedených ostatními soudy. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti. Jeho kompetence je dána pouze v případě, kdy napadeným rozhodnutím orgánu veřejné moci došlo k porušení základních práv a svobod zaručených normami ústavního pořádku.

Po prostudování ústavní stížnosti a obsahu napadených rozhodnutí Ústavní soud konstatuje, že podstatou návrhu stěžovatele je jeho opětovná polemika s rozhodnutími trestních soudů o jeho vině.

Ústavní soud v rozhodnutí trestních soudů nenašel pochybení, která by svědčila o zásahu do základních práv stěžovatele. Odvolací soud ve svém zamítavém usnesení přesvědčivě reagoval na všechny argumenty stěžovatele, které ten znovu předložil v ústavní stížnosti. V odůvodnění svého usnesení odvolací soud mimo jiné zdůraznil, že nelze slučovat dvě trestní věci; jednak trestní věc týkající se podezření ze spáchání přečinu krádeže podle , 3 , a to odcizení předmětného osobního automobilu stěžovatele; a dále projednávanou trestní věc stěžovatele a dalšího obžalovaného pro přečin pojistného podvodu, resp. pro pomoc k tomuto přečinu, která na výsledky předchozí trestní věci navazovala; a že nelze tedy pohlížet na procesní úkony v nich provedené jako na úkony v jedné trestní věci. První uvedená trestní věc, vedená pod č. j. KRPT-26859/TČ-2010-070774-449, skončila rozhodnutím o odložení podle § 159a odst. 1 trestního řádu, neboť v dané věci nešlo o podezření z přečinu a nebylo namístě věc vyřídit jinak. Důvodem pro tento závěr byly rozpory mezi podanými vysvětleními stěžovatele s výpisy z hovoru v rámci telekomunikačního provozu telefonních stanic a zaměření přístupových bodů k mobilní síti a následné rozpory v podaných vysvětleních obou jmenovaných.

Odvolací soud dále srozumitelně objasnil, z jakých důvodů nalézací soud nepochybil, když provedl důkaz spisem, který se týká výše uvedené trestní věci podezření ze spáchání krádeže osobního automobilu postupem dle § 213 odst. 1 trestního řádu, kdy jednotlivé úřední záznamy o podaných vysvětleních, učiněných v této trestní věci, jakož i další y, správně považoval za listinné důkazy a nikoli za vyjádření obžalovaných ve stádiu před zahájením trestního stíhání, jak namítal stěžovatel s odkazem na judikaturu.

V dalších podrobnostech nelze než odkázat na obsáhlé a vyčerpávající odůvodnění odvolacího soudu a nemá význam znovu opakovat argumenty, vztahující se k námitkám stěžovatele.

Ústavní soud v dané věci porušení základních práv stěžovatele neshledal. Proto ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. srpna 2013

JUDr. Michaela Židlická

předsedkyně senátu Ústavního soudu