Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2354/13

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ivanou Janů o ústavní stížnosti stěžovatele Stanislava Polčáka, zastoupeného Mgr. Lucií Tycovou Rambouskovou, advokátkou, se sídlem Žitná 49, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 4. 2013, č. j. -111, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 1. 8. 2013 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení.

Městský soud v Praze jako soud odvolací svým usnesením ze dne 17. 4. 2013, č. j. -111, uložil stěžovateli pořádkovou pokutu ve výši 30 000,- Kč se splatností do tří dnů od právní moci rozhodnutí. Důvodem pro uložení této pořádkové pokuty bylo nekorektní a neprofesionální jednání stěžovatele, kterým měl hrubě ztížit postup řízení, neboť soudu neoznámil úmrtí jím zastupované žalobkyně. Současně měl v řízení postupovat způsobem, který má zcela jednoznačně za následek závažné průtahy v řízení. V rámci stanovení výše pokuty soud vycházel mimo jiné z žalovaného nároku (pokutu stanovil na 15 %) a dále ze skutečnosti, že se jedná o první pochybení stěžovatele jako advokáta.

Stěžovatel dospěl k závěru, že rozhodnutím odvolacího soudu o uložení pořádkové pokuty bylo jednak porušeno jeho ústavně garantované právo na spravedlivý proces ve smyslu Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a d, jednak právo na účinný prostředek nápravy ve smyslu Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Vůči postupu odvolacího soudu, kterým mu byla uložena pořádková pokuta, stěžovatel dále namítá, že neměl možnost se k jejímu uložení vyjádřit a předestřít stanoviska ke svým údajným pochybením. Na jednání odvolacího soudu nebyl přítomen, přičemž pořádková pokuta mu byla uložena tentýž den, navíc bez možnosti podat odvolání, či se k věci vyjádřit. V poučení napadeného usnesení odvolacího soudu je totiž konstatováno, že proti němu není přípustné dovolání. Stěžovatel se však domnívá, že i na tomto místě mají být respektovány základní záruky spravedlivého procesu. Proto navrhl, aby Ústavní soud napadené usnesení odvolacího soudu o uložení pořádkové pokuty zrušil.

Ústavní soud před tím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, včetně podmínek ustanovení

§ 75 odst. 1.

Ústavní stížnost není přípustná.

Vzhledem ke skutečnosti, že ústavní stížnost je založena na principu subsidiarity vyjádřeném v ustanovení , je nutno setrvat na závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. To platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení.

Uvádí-li stěžovatel, že stávající praxe obecných soudů je taková, že neumožňuje přezkum rozhodnutí odvolacího soudu o uložení pořádkové pokuty, není tento postup obecných soudů s ohledem na nález Ústavního soudu ze dne 17. října 2000,

sp. zn.

, správný. V tomto nálezu je uvedeno, že "kdyby Ústavní soud akceptoval praxi obecných soudů, která proti usnesení o uložení pořádkové pokuty soudem odvolacím odvolání ani dovolání nepřipouští, zůstala by jediným prostředkem nápravy takového usnesení ústavní stížnost. Je-li však ukládání pořádkových pokut včetně jejich výše na volném uvážení předsedy senátu, který ve věci jedná (samozřejmě za dodržení podmínek ustanovení ), Ústavní soud by se dostal do pozice odvolací instance, ačkoli další instancí v systému všeobecného soudnictví není a nemůže být." Ústavní soud se tedy nemohl ústavní stížností věcně zabývat, a to právě vzhledem k výše zmiňované zásadě subsidiarity. Je totiž na stěžovateli, aby vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva dává. Nedostatek poučení o tom, že proti rozhodnutí soudu je možný opravný prostředek, resp. stěžovatelem tvrzená existující praxe obecných soudů v obdobných případech, nemohou eliminovat zásadu subsidiarity stanovenou v .

Stěžovatel tedy na základě výše uvedeného disponoval procesním prostředkem, na jehož základě mohl nechat přezkoumat, zda závěr odvolacího soudu o uložení pořádkové pokuty byl v souladu se zákonem, potažmo s ústavním pořádkem.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud v posuzovaném případě dospěl k závěru, že ústavní stížnost je ve smyslu nepřípustná, a proto ji soudcem zpravodajem podle ustanovení odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. srpna 2013

Ivana Janů, v.r.

soudce zpravodaj