Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 809/13

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatelů Mgr. Danuše Wranové a Ing. Miroslava Wrany, oba zastoupeni Mgr. Danielem Wranou, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Praze 10, Korunní 810, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. -189 ze dne 21. listopadu 2012 a proti rozsudku Okresního soudu Brno - venkov č. j. -153 ze dne 30. listopadu 2011 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další podmínky podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelé s odkazem na porušení odst. l d a Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod domáhali zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí.

Z předložené ústavní stížnosti a ze spisu Okresního soudu Brno - venkov sp. zn. Ústavní soud zjistil, že Okresní soud Brno-venkov rozsudkem č. j. -153 ze dne 30. listopadu 2011 uložil žalovanému Petru Bartákovi (dále jen "žalovaný") zaplatit stěžovatelům z titulu bezdůvodného obohacení společně a nerozdílně částku 15.495,- Kč se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I.), zamítl žalobu stěžovatelů, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku 23.956,- Kč s úrokem z prodlení z této částky z titulu náhrady škody, respektive ušlého zisku (výrok II.), uložil stěžovatelům zaplatit žalovanému náklady řízení v poměrné výši 22 % částkou 3.346,20 Kč (výrok III.), zamítl vzájemný návrh, aby stěžovatelům byla uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalovanému částku 16.743,30 Kč (výrok IV.) a žalovanému uložil zaplatit stěžovatelům oprávněným společně a nerozdílně náklady řízení o vzájemném návrhu v plné výši částkou 5.373,15 Kč (výrok V.). K odvolání stěžovatelů proti výrokům II., III. a V. rozhodnutí soudu prvního stupně Krajský soud v Brně rozsudkem č. j. -189 ze dne 21. listopadu 2012 rozsudek soudu prvního stupně v těchto napadených výrocích potvrdil (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.)

Stěžovatelé v ústavní stížnosti namítají, že v jejich věci byly naplněny všechny předpoklady vzniku odpovědnosti žalovaného za škodu, právní závěry obecných soudů ohledně jejich nároku na náhradu škody jsou podle stěžovatelů v extrémním nesouladu se skutkovým stavem věci a s dosavadní judikaturou Ústavního soudu, nerespektují kogentní normy a jsou v extrémním rozporu s principy spravedlnosti. Stěžovatelé obecným soudům též vytýkají, že se náležitě nevypořádaly s jejich právní argumentací a svůj výsledný právní názor řádně nezdůvodnily.

Ústavní soud přezkoumal v záhlaví citovaná rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů ( a y ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, není soudem obecným soudům nadřízeným, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do jejich rozhodování. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [ , písm. d) y ČR]. To však Ústavní soud v projednávané věci nezjistil.

Podle zjištění Ústavního soudu obecné soudy v odůvodnění ústavní stížností napadených rozhodnutí vyložily, proč ve věci stěžovatelů naplnění předpokladů pro přiznání požadované náhrady škody neshledaly a vypořádaly se též s relevantní argumentací stěžovatelů. Jejich právní závěry nepovažuje Ústavní soud za jsoucí v extrémním nesouladu se skutkovým stavem věci a dosavadní judikaturou Ústavního soudu, ani za nerespektující kogentní normy a extrémně rozporné s principy spravedlnosti. Tyto závěry, byť s nimi stěžovatelé nesouhlasí, považuje Ústavní soud za projev nezávislého rozhodování, kterému nemá z pozice ústavnosti čeho vytknout.

Ústavní soud tak uzavírá, že porušení jakýchkoli práv stěžovatelů zaručených ústavními normami České republiky nezjistil, a proto mu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. srpna 2013

Michaela Židlická v.r.

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu