Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 823/13

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Dušana Streita, zastoupeného Mgr. Jiřím Kabuďou, advokátem, se sídlem 1. máje 741, 738 01 Frýdek-Místek, proti jinému zásahu veřejné moci, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavnímu soudu bylo doručeno podání stěžovatele, jež Ústavní soud dle jeho obsahu posoudil jako návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Podstatou tvrzeného jiného zásahu veřejné moci do základních práv stěžovatele má být nezveřejnění záznamu o hlasování Senátu Parlamentu České republiky ve věci podání žaloby pro velezradu proti prezidentu republiky Václavu Klausovi.

Stěžovatel navrhl, aby "Ústavní soud svým usnesením rozhodl, že se Senátu PČR ukládá povinnost zveřejnit záznam hlasování o podání ústavní žaloby Senátu PČR Ústavnímu soudu proti prezidentu republiky prof. Ing. Václavovi Klausovi, CSc. pro velezradu podle ust. y a podle ust. o Ústavním soudu."

Dříve než se Ústavní soud může zabývat věcným posouzením návrhu, je povinen zkoumat, zda jsou splněny podmínky stanovené .

Ústavní stížnost podle je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.

Byť je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti ( y), při výkonu svých pravomocí musí i on respektovat jeden ze základních principů právního státu zakotvený v y a d, podle něhož státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který stanoví zákon. Ústavní soud má tedy přesně vymezenou pravomoc a působnost, kterou nemůže překračovat.

V řízení o ústavních stížnostech je Ústavní soud především oprávněn rozhodnutí orgánu veřejné moci zrušit [ ]; směřuje-li ústavní stížnost proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, než je rozhodnutí [kdy se zpravidla jedná o jednorázový útok orgánu veřejné moci vůči ústavně zaručenému základnímu právu (právům) nebo svobodě (svobodám) stěžovatele], Ústavní soud příslušnému orgánu zakáže, aby v porušování práva pokračoval, případně mu přikáže, aby obnovil stav před porušením, jestliže je to možné [ cit. zákona].

V dané věci stěžovatele požaduje, aby Ústavní soud pozitivně (a s konečnou platností, bez možnosti opravných prostředků) rozhodl o konkrétní povinnosti Senátu Parlamentu České republiky. K projednání takového návrhu však, s ohledem na výše uvedené, Ústavní soud není příslušný.

Nad rámec uvedeného posouzení nutno zdůraznit, že ani reformulace petitu by nemohla přivodit materiální úspěch ústavní stížnosti, neboť tvrzený jiný zásah veřejné moci do základních práv stěžovatele má skutkově spočívat pouze v tom, že stěžovatel určitou informaci nenalezl na internetových stránkách Senátu Parlamentu ČR. Takto vystavěný skutkový základ však není objektivně založit jakýkoliv zásah do základních práv. Je naopak zřejmé, že ačkoliv se stěžovatel dovolává svého práva na informace dle d (nutno jej upozornit na y, který předvídá existenci prováděcího zákona), nevyužil postupu podle , o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, včetně eventuálního soudního přezkumu. V tomto ohledu by proto ústavní stížnost byla rovněž nepřípustnou pro nečerpání procesních prostředků, které má stěžovatel k dispozici.

S podivem nutno konstatovat, že jakýkoliv posun k lepšímu s ohledem na uvedené zásadní formální a obsahové nedostatky ústavní stížnosti neznamenalo ani doručení doplňujícího podání sepsaného advokátem (s ohledem na to, že úvodní návrh sepsal a odeslal Ústavnímu soudu stěžovatel osobně).

Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení odmítnout jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. srpna 2013

Ivana Janů, v.r.

soudce zpravodaj