Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1735/13

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatelů 1. Adolfa Rolínka a 2. Otmara Rolínka, obou zastoupených JUDr. Františkem Divišem, advokátem se sídlem v Litoměřicích, Okružní 15, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2009 č. j. -140 a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. února 2008 č. j. -124, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, opatřenou datem 29. 5. 2013, jež byla doručena Ústavnímu soudu téhož dne, a která byla k výzvě Ústavního soudu doplněna podáním ze dne 28. 6. 2013 a 15. 7. 2013, stěžovatelé - z důvodu zásahu do svých práv zajištěných , až 3 a a 2d a z důvodu porušení téhož předpisu - napadli a domáhali se zrušení rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2009 č. j. -140 "ve spojení" s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. října 2005 sp. zn. (pozn.: jedná se o zjevnou písařskou chybu, stěžovatelé nepochybně míní rozsudek téhož soudu "ze dne 12. února 2008 č. j. -124"), a to "v zamítavé části týkající se povinnosti účastníka uzavřít s každým z navrhovatelů smlouvu o převodu pozemkové parcely o výměře 62 500 m2, eventuálně o finanční náhradě ve výši 463 125 Kč pro každého z navrhovatelů a nepřiznání náhrady nákladů řízení".

Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti [ a 2 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "")], přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není.

Podle ve znění do 31. 12. 2012 (viz čl. IV bod 2 ) lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Jak patrno z ústavní stížnosti a jejích příloh, stěžovatelé napadli výše uvedený, pro ně nepříznivý rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem jako soudu odvolacího dovoláním, to však bylo jako nedůvodné zamítnuto ústavní stížností napadeným rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2009 č. j. -140. I s ohledem na obsah ústavní stížnosti lze vycházet z toho, že v souzené věci je třeba za rozhodnutí o posledním procesním prostředku ve smyslu posledně citovaného ustanovení považovat zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu; ostatně ani sami stěžovatelé netvrdí, že by uplatnili nějaký další procesní prostředek (a lhůtu pro podání ústavní stížnosti odvíjení od doručení rozhodnutí o něm), a nic takového rovněž nevyplývá z ústavní stížnosti (srov. ). Ze sdělení Okresního soudu v Litoměřicích pak Ústavní soud zjistil, že předmětný rozsudek Nejvyššího soudu byl stěžovatelům prostřednictvím jejich právního zástupce doručen dne 4. 1. 2010. Ústavní stížnost, jak plyne z otisku razítka na poštovní obálce, byla k poštovní přepravě podána až dne 28. 5. 2013, tedy s výrazným opožděním po zákonem stanovené lhůtě 60 dnů, jejíž konec uplynul již 5. 3. 2010. V takovém případě z důvodu právní jistoty a respektování již vzniklých právních vztahů není zásah Ústavního soudu možný.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení odmítl jako podaný po zákonem stanovené lhůtě.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. srpna 2013

Jan Filip v. r.

soudce Ústavního soudu