Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1990/13

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudce Jana Filipa a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti Filipa Vařila, t. č. ve Vazební věznici Plzeň - Bory, zastoupeného JUDr. Ladislavem Dusilem, advokátem se sídlem nám. Přemysla Otakara II. 123/36, 370 01 České Budějovice, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře ze dne 7. 5. 2013 č. j. - 126, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, neboť se domnívá, že jím došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva na osobní svobodu garantovaného d (dále jen "") a práva na spravedlivý proces garantovaného a násl.y.

Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených rozhodnutí, je stěžovatel trestně stíhán pro zvlášť závažný zločin podvodu podle , odst. 4 písm. a) a odst. 5 písm. a) , účastenství ve smyslu ke zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle , odst. 3 písm. a) a písm. b) a odst. 4 písm. b) a písm. c) , účastenství ve smyslu ke zločinu poškození věřitele podle a odst. 4 písm. a) a písm. b) a účastenství ve smyslu ke zvlášť závažnému zločinu zpronevěry podle , odst. 4 písm. a) a odst. 5 písm. a) ve stadiu pokusu podle .

Rozhodnutím Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 4. 2013 č. j. - 27 byl stěžovatel vzat do vazby z důvodů uvedených v § 67 písm. a), b), c) trestního řádu. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel stížnost, kterou Krajský soud v Českých Budějovicích napadeným usnesením zamítl.

Stěžovatel proto následně podal ústavní stížnost. V té především poukazuje na to, že vazební důvody uvedené v prvostupňovém rozhodnutí nejsou založeny na skutkových okolnostech případu, což je v rozporu s § 68 odst. 1 trestního řádu. V usnesení uvedené důvody považuje stěžovatel za povšechné a vágní, což má za následek protiústavní omezení jeho osobní svobody, neboť podmínky pro její omezení podle y nejsou dány. Stížnostnímu soudu pak stěžovatel vyčítá, že nezákonné rozhodnutí soudu prvního stupně navzdory výše uvedenému aproboval. Další pochybení stížnostního soudu je spatřováno v tom, že o stížnosti bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání, ačkoli stěžovatel žádal o konání vazebního zasedání.

Ústavní soud došel k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že posouzení existence vazebních důvodů v jednotlivých případech je zásadně věcí trestních soudů. Zásah Ústavního soudu je možný zpravidla jen tehdy, není-li rozhodnutí obecného soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem ( a násl.y) buď vůbec, nebo jestliže tvrzené důvody vazby jsou v extrémním rozporu s kautelami plynoucími z ústavního pořádku (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 1996

sp. zn.

).

V předmětné věci Ústavní soud takové pochybení neshledal. Rozhodnutí soudů obou instancí je podrobně odůvodněno, přičemž nelze souhlasit se stěžovatelem v tom, že by vazební důvody nebyly podpořeny skutkovými okolnostmi. Naopak, v odůvodněních obou rozhodnutí je zřetelně uvedeno, které konkrétní okolnosti byly při posuzování existence jednotlivých vazebních důvodů zvažovány.

Existenci vazebního důvodu podle § 67 odst. 1 písm. a) trestního řádu prvostupňový soud odůvodnil vysokým trestem, který stěžovateli reálně hrozí. Stížnostní soud se následně podrobně zabýval ústavní konformitou takového odůvodnění, přičemž Ústavní soud s jeho závěry souhlasí a pro úplnost na ně odkazuje. Pokud jde o vazbu koluzní [§ 67 odst. 1 písm. b)], z odůvodnění vyplývá, že i vzhledem k rozsáhlosti a charakteru trestné činnosti nebyly procesnímu výslechu zatím podrobeny všechny osoby, kvůli čemuž hrozí, že se stěžovatel bude s ostatními domlouvat na taktice obhajoby a ovlivňovat dosud nevyslechnuté osoby, aby vypovídaly v jeho prospěch. Konečně, pokud jde o vazbu z důvodů uvedených v § 67 odst. 1 písm. c), obecné soudy poukázaly na to, že stěžovatel měl trestnou činnost páchat dlouhodobě, a to dokonce i ve chvíli, kdy proti němu bylo vedeno trestní řízení pro jinou trestnou činnost. Prvostupňový soud bral do úvahy také to, že trestná činnost má tvořit podstatnou část stěžovatelových příjmů.

Jak je tedy z výše uvedeného zřejmé, rozhodnutí obou soudů byla založena na konkrétních okolnostech daného případu, přičemž Ústavní soud považuje jejich závěry v souhrnu za přiléhavé a ústavně konformní. Prostor pro přezkum Ústavním soudem je tímto vyčerpán.

Pokud jde o nenařízení vazebního jednání před soudem druhého stupně, stěžovatel měl prostor vyjádřit se ke všem skutečnostem již při vazebním jednání konaném před soudem nalézacím a tohoto práva také využil. Jelikož v následně podané stížnosti nebyly uvedeny žádné nové podstatné okolnosti, byl postup stížnostního soudu podle (ústavně konformního) § 73d odst. 3 písm. b) trestního řádu opodstatněný. K porušení stěžovatelových práv tedy ani tímto postupem nedošlo.

Ze všech výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. srpna 2013

Jan Musil, v. r.

předseda senátu