Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 863/10

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Michaelou Židlickou o ústavní stížnosti stěžovatele Tomáše Hanzla, zastoupeného Mgr. Annou Větrovskou, advokátkou Advokátní kanceláře se sídlem v Praze 1, Štěpánská 630/57, proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. -434, ze dne 24. 11. 2009, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatel se svou ústavní stížností domáhá s odvoláním na porušení práva na spravedlivý proces a práva na soudní ochranu zrušení shora označeného rozsudku Městského soudu v Praze.

2. Ústavní stížností napadeným rozsudkem č. j. -434, ze dne 24. 11. 2009 změnil Městský soud v Praze v řízení o zaplacení náhrady škody z titulu odškodnění bolestného, ušlého výdělku a škody na vozidle v důsledku dopravní nehody ze dne 6. 9. 2001 k odvolání obou účastníků řízení jejich podíl na dopravní nehodě, a to na straně stěžovatele na 70% a na straně Františka Foltýna (vedlejšího účastníka) na 30% oproti podílu 50% a 50% stanoveného prvoinstančním rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 5. Provedenou změnu podílu zavinění Městský soud v Praze promítl úpravou škodních náhrad do výroku I. - IV. rozsudku. Stěžovatel uvedený rozsudek Městského soudu v Praze napadá ústavní stížností v celém jeho rozsahu.

3. Jak stěžovatel uvedl v ústavní stížnosti, podal vedle ústavní stížnosti proti předmětnému rozsudku Městského soudu v Praze rovněž dovolání. Ze soudního spisu Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. , zapůjčeného z Nejvyššího soudu, Ústavní soud zjišťuje, že dovoláním vedeným Nejvyšším soudem pod sp. zn. stěžovatel napadl všechny výroky rozsudku, jimiž Městský soud v Praze stanovil výši škodních náhrad (výroky I.-IV.). Stěžovatel tak oproti poučení Městského soudu v Praze o opravných prostředcích vztáhl dovolání nejen k výroku IV. rozsudku, logickou úvahou však dovodil, že při posuzování podílu na dopravní nehodě nelze uvedené čtyři výroky o škodních náhradách od sebe oddělit, neboť ve všech těchto výrocích se nutně promítnout úvahy soudu o podílu zavinění na dopravní nehodě, jenž stěžovatel především v dovolání i ústavní stížnosti napadá. O podaném dovolání Nejvyšší soud s ohledem na skutečnost, že dovolání obdržel po doplňování podkladů až v roce 2012 (sp. zn. ), dosud nerozhodl.

4. Před tím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jeho projednání stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), a to včetně podmínky ustanovení zákona, která vyžaduje před podáním ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje ( ).

5. Ústavní soud opakovaně konstatuje, že pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje ( ) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit. Rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání stěžovatele v této fázi řízení, ať již bude rozhodovat o všech čtyřech stěžovatelem napadených výrocích či jen o výroku IV. rozsudku odvolacího soudu, se posouzením podílu stěžovatele na dopravní nehodě nutně promítne i ve výrocích I. - III. předmětného rozsudku městského soudu. Pokud by tedy Ústavní soud nyní rozhodl o ústavní stížnosti, pak by nutně předjímal obsah rozhodnutí Nejvyššího soudu a zasahovat tak do realizace kompetencí Nejvyššího soudu v jeho rozhodovací činnosti. Současně by riskoval, že jeho případný zrušující nález se stane v případě úspěšného dovolání zcela bezpředmětným.

6. Meritorně rozhodnout o ústavní stížnosti stěžovatele tedy Ústavní soud za dané procesní situace nemůže a vyčkával-li by, jak rozhodne Nejvyšší soud, zbytečně by prodlužoval délku řízení o ústavní stížnosti. Odmítnutí ústavní stížnosti pro nepřípustnost stěžovatele nikterak nepoškozuje, neboť může poté, co bude Nejvyšším soudem o dovolání rozhodnuto, podat novou ústavní stížnost, přičemž mu s ohledem na znění zůstane zachována lhůta pro podání ústavní stížnosti nejen ve vztahu k rozhodnutí dovolacího soudu, ale i ve vztahu ke stěžovatelem v dovolání napadeným výrokům soudu odvolacího.

Z těchto skutečností pak nelze než dovodit, že ústavní stížnost byla podána předčasně a jedná se tudíž o návrh nepřípustný podle ustanovení ve spojení s ustanovením .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. srpna 2013

Michaela Židlická, v. r.

soudkyně zpravodajka