Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2173/13

Ústavní soud rozhodl dne 31. července 2013 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Vladimíra Sládečka v právní věci stěžovatele Bc. Igora Holka, právně zastoupeného JUDr. Petrem Folprechtem, advokátem se sídlem Michelská 699/81, Praha 4, o ústavní stížnosti proti sdělení Ministerstva vnitra, odboru sociálního zabezpečení, č. j. OSZ-132496-33/M-Šp-2013 ze dne 29. 4. 2013, sdělení Ministerstva vnitra, odboru sociálního zabezpečení, č. j. OSZ-132496-32/M-Šp-2013 ze dne 19. 3. 2013 a rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru sociálního zabezpečení, č. j. OSZ-132496/2012 ze dne 18. 12. 2012 a o návrhu na zrušení , o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů, ve slovech "přičemž zvýšení výsluhového příspěvku činí polovinu zvýšení procentní výměry důchodů" , o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů, a ve slovech "a příslušníků bezpečnostních sborů" , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění

I.

Dne 15. 7. 2013 obdržel Ústavní soud návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal zrušení

a) rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru sociálního zabezpečení (dále jen "ministerstvo"), č. j. OSZ-132496/2012 ze dne 18. 12. 2012, jímž mu byl dle , o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), od ledna 2013 navýšen výsluhový příspěvek o částku 96 Kč měsíčně, tzn., celkem činil 21.345,-Kč měsíčně,

b) sdělení ministerstva č. j. OSZ-132496-32/M-Šp-2013 ze dne 19. 3. 2013 (stěžovatelem označeno jako "rozhodnutí"), jímž bylo stěžovateli oznámeno, že nelze vydat rozhodnutí o zvýšení dávky dle , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), neboť výsluhový příspěvek není dávkou důchodového pojištění,

c) sdělení ministerstva č. j. OSZ-132496-33/M-Šp-2013 ze dne 29. 4. 2013 (stěžovatelem označeno jako "rozhodnutí"), jímž bylo stěžovateli oznámeno, že předchozí sdělení není rozhodnutím ve věci důchodového pojištění, a proto proti němu nelze podat námitky dle

Stěžovatel vystavěl svou stížnostní argumentaci na tezi, že výsluhový příspěvek je dávkou důchodového pojištění, proto má být při rozhodování o této dávce postupováno dle , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. Ministerstvo dle jeho názoru postupovalo protiústavně, jestliže odmítlo citovaný právní předpis aplikovat. Stěžovatel dále označil za protiústavní skutečnost, že výsluhový příspěvek je valorizován v menší míře než u důchodů ( ), jakož i skutečnost, že od 1. 1. 2011 podléhá výsluhový příspěvek zdanění [ , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""]. Dle stěžovatele tak dochází k porušení a d. Stěžovatel uvedl, že proti rozhodnutí ministerstva ze dne 18. 12. 2012 nepodal odvolání, jelikož takový postup by byl zjevně neúčelný. Nápravy lze dosáhnout toliko derogací příslušných zákonných ustanovení, proto stěžovatel s ústavní stížností spojil návrh na zrušení , ve slovech "přičemž zvýšení výsluhového příspěvku činí polovinu zvýšení procentní výměry důchodů" a ve slovech "a příslušníků bezpečnostních sborů" Nevyčerpání opravných prostředků dle přesvědčení stěžovatele nebrání projednání jeho návrhu, neboť tento svým významem podstatně přesahuje jeho vlastní zájmy [ ].

II.

Ústavní soud v prvé řadě zkoumal, zda jsou splněny podmínky meritorního projednání ústavní stížnosti, tedy v prvé řadě, zda byla ústavní stížnost přípustná.

Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje ( ) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit.

Jádrem ústavní stížnosti byl nesouhlas stěžovatele s výší vypláceného výsluhového příspěvku co do jeho zdanění a rozsahu valorizace. Co se týče rozsahu valorizace, stěžovatel nepodal proti rozhodnutí ministerstva č. j. OSZ-132496/2012 ze dne 18. 12. 2012 odvolání a tedy nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytoval. Ústavní soud neshledal důvody pro postup dle , neboť stěžovatelem nadnesené otázky již jsou judikatorně řešeny. Stran aplikovatelnosti , resp. stran argumentu, že výsluhový příspěvek je dávkou důchodového pojištění, lze odkázat na ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu, reprezentovanou např. rozsudkem č. j. - 116 ze dne 29. 4. 2010, v němž se k výsluhovému příspěvku uvádí: "Jedná se o zvláštní dávku poskytovanou jako určitou kompenzaci náročnosti výkonu služby po uplynutí stanoveného počtu let ve služebním poměru. Proto je také tato dávka upravena přímo zákonem o služebním poměru, nikoliv zákonem o důchodovém pojištění. Svou povahou se jedná o výsluhový nárok závislý pouze na odsloužených letech bývalého příslušníka u ozbrojených sborů, nikoliv o dávku určenou k finančnímu pokrytí některé ze sociálních situací (rizik), k němuž jsou určeny dávky důchodového pojištění (stáří, invalidita, ztráta živitele apod.). (...) Proto nelze souhlasit se stěžovatelem v tom, že se jedná o důchodovou dávku, na jejíž přiznání by se vztahovaly obecné předpisy o důchodovém pojištění (zejména a )." Jestliže v případě výsluhového příspěvku jde o dávku s odlišným účelem, není na jeho valorizaci nezbytné vztahovat tytéž postupy jako v případě dávek důchodového pojištění (k možnostem zákonodárce upravit valorizaci výsluhového příspěvku srov. též usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 28. 4. 2011, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Z výše uvedeného rovněž vyplývá, že požadavek stěžovatele na vydání rozhodnutí dle , resp. rozhodnutí o námitkách dle téhož předpisu, nebyl důvodný.

Pokud jde o zdanění výsluhového příspěvku, Ústavní soud již v minulosti konstatoval, že ministerstvo v této souvislosti nevystupuje vůči stěžovateli v pozici orgánu veřejné moci, který autoritativně rozhoduje o právech a povinnostech stěžovatele, ať již přímo nebo zprostředkovaně, nýbrž že vůči němu postupuje stejně jako každý plátce daně, který odvádí správci daně daň sraženou poplatníkovi ( ). Nelze se tedy domáhat, aby Ústavní soud ministerstvu uložil povinnost takové srážky neprovádět (srov. usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 28. 6. 2011, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Stěžovatel má za účelem přezkoumání sražené daně možnost podat stížnost na postup plátce daně dle , daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, a po vyčerpání opravných prostředků v rámci tohoto řízení se pak může případně obrátit na Ústavní soud. Do té doby je ovšem třeba jeho ústavní stížnost i v této části hodnotit jako nepřípustnou.

Jelikož stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytoval, přičemž nebyl dán důvod pro postup dle , nezbylo Ústavnímu soudu než jeho ústavní stížnost odmítnout dle téhož předpisu. Byla-li ústavní stížnost odmítnuta, sdílí její osud rovněž akcesorický návrh na zrušení ustanovení právních předpisů [ a ].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. července 2013

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu