Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1525/12

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Dagmar Lastoveckou ve věci ústavní stížnosti V. Š., zastoupeného JUDr. Pavlem Smetkou, advokátem se sídlem tř. Masarykova 1031, Veselí nad Moravou, proti rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. ze dne 7. 2. 2012 a sp. zn. ze dne 17. 2. 2012 a zásahům státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 v přípravném řízení takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení , 72 a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), doplněnou podáním ze dne 24. 8. 2012, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jakož i nápravy postupu státního zástupce v přípravném řízení, v jejichž důsledku mělo dojít zejména k porušení ustanovení a násl. d (dále jen " ").

Ústavní soud se podanou stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její přijatelnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost není přípustná.

Z napadených soudních rozhodnutí totiž Ústavní soud zjistil, že stěžovatel brojí proti procesním rozhodnutím soudce o ustanovení obhájce a o zrušení takového ustanovení v případech nutné obhajoby dle § 39 odst. 1 trestního řádu (dále též "tr. ř."), proti nimž není ústavní stížnost ze své podstaty zásadně přípustná, neboť námitka případné nezákonnosti takového postupu se neomezuje toliko na přípravné řízení, ale zásah do práv obviněného na obhajobu lze namítat dále v průběhu trestního řízení (srov. kupř. dovolací důvod uvedený v tr. ř.). Není tak splněna podmínka vyčerpání všech relevantních procesních prostředků, které stěžovateli právní řád k ochraně jeho práv poskytuje ( ). Nadto je třeba poznamenat, že rozhodnutí, kterým byl obviněnému ustanoven obhájce (v souzeném případě rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. ze dne 17. 2. 2012), samo o sobě (bez vazby na související postupy orgánů činných v trestním řízení) nelze naříkat, neboť takové opatření soudce, kterým je stěžovateli ustanoven obhájce z důvodu nutné obhajoby, je plně v souladu se zákonem i s ústavně zaručenými právy stěžovatele (srov. usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 4. 6. 2013, dostupné na http://nalus.usoud.cz).

Pokud jde o stěžovatelem tvrzené jiné zásahy do jeho ústavně zaručených práv, konkrétně postup státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1, který měl údajně nepravdivým sdělením soudu zapříčinit odnětí již soudcem ustanoveného obhájce, jakož i postup, kterým měl stěžovateli zakázat sledovat přenos z provádění odděleného výslechu svědka, a tím mu znemožnit formulovat a klást tomuto svědkovi otázky prostřednictvím svého obhájce, popř. vyslýchajícího státního zástupce, i zde je třeba konstatovat, že jde o výhrady, které je možno uplatnit i následně v průběhu trestního řízení, zejména před nalézacím či odvolacím soudem, které jsou v takovém případě povinny se s nimi vypořádat. I zde tudíž platí zásada subsidiarity ústavní stížnosti a limitace přezkumné role Ústavního soudu.

Ve světle řečeného tudíž Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost podle pro nepřípustnost odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné

V Brně dne 31. července 2013

Dagmar Lastovecká, v. r.

soudkyně zpravodajka