Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 4380/12

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Jana Musila ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. Dany Novákové, zastoupené JUDr. Markem Nespalou, advokátem se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 21, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2012 č. j. -5, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení Nejvyššího soudu, neboť je přesvědčena, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na zákonného soudce zakotvené v d (dále jen " ").

Z ústavní stížnosti a z jejích příloh se podává, že Nejvyšší soud shora uvedeným usnesením rozhodl tak, že podle § 25 tr. řádu se trestní věc stěžovatelky vedená u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. tomuto soudu odnímá a přikazuje se k projednání Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodě.

V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že Nejvyšší soud k rozhodnutí o odnětí a přikázání věci podle § 25 tr. řádu nebyl příslušný; dovozuje, že příslušným byl Vrchní soud v Olomouci coby soud společně nejblíže nadřízený Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou a Krajskému soudu v Brně, kterých se týkal důležitý důvod pro postup podle tohoto procesního ustanovení. Závěrem zpochybňuje argumentaci Nejvyššího soudu, podle kterého je z hlediska dopravního spojení nejvhodnější, aby věc projednal Okresní soud v Havlíčkově Brodě.

Ústavní soud je podle y (dále jen " ") soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení ].

Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.

Podle § 25 tr. řádu může být z důležitých důvodů věc příslušnému soudu odňata a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně, a o této delegaci věci rozhoduje soud, který je oběma soudům nejblíže společně nadřízen.

Nejvyšší soud rozhodoval o odnětí a přikázání věci podle § 25 tr. řádu v procesní situaci, kdy měl za to, že jsou dány důležité důvody pro delegaci věci mezi okresními soudy působícími v obvodech různých vrchních soudů (v případě Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou jde o Vrchní soud v Olomouci a u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě o Vrchní soud v Praze), v důsledku čehož je oběma soudům soudem nejblíže společně nadřízeným (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 1996 sp. zn. a z četné související judikatury kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 1. 2001 sp. zn. ).

Uvedený předpoklad (že je nutné věc delegovat k okresnímu soudu působícímu v obvodu jiného vrchního soudu) Nejvyšší soud odůvodnil úvahou o dopravní dostupnosti Okresního soudu v Havlíčkově Brodě, přičemž stěžovatelčina námitka, že Okresní soud v Olomouci předmětnému kritériu vyhovuje ve větší míře, ústavněprávní rozměr očividně postrádá.

rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů v ustanovení návrhy "zjevně neopodstatněné", čímž se v zájmu efektivity a hospodárnosti dává Ústavnímu soudu příležitost posoudit přijatelnost návrhu ještě předtím, než si otevře prostor pro jeho věcné posouzení. Předpokladem zde je objektivně založená způsobilost rozhodnout o "nepřijatelnosti" již na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a argumentace, jež je proti nim uplatněna v ústavní stížnosti, jestliže prima facie nedosahuje ústavněprávní roviny, tj. nemůže-li se, již ke své povaze a obsahu, dotknout ústavně zaručených práv a svobod.

Z předchozího plyne, že tak tomu bylo i v dané věci.

Podmínky, za kterých rozhodnutí obecného soudu překračuje hranice ústavnosti, tedy splněny nejsou, a stěžovatelce se zásah do ústavně zaručených základních práv nebo svobod doložit nezdařilo.

Ústavní soud proto posoudil ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou, a jako takovou ji v senátu usnesením (bez jednání) odmítl [ ].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. července 2013

Vladimír Kůrka v. r.

předseda senátu