Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2182/11

Ústavní soud České republiky rozhodl soudcem zpravodajem o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Anny Malejovské, 2) Jana Malejovského, obou zastoupených JUDr. Zdeňkem Šulcem, advokátem, se sídlem Václavské nám. 18, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2011, č. j. -127, za účasti Městského soudu v Praze, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ve včas podané ústavní stížnosti, která splňuje náležitosti ústavní stížnosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), stěžovatelé navrhli, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví tohoto usnesení označené rozhodnutí obecného soud pro rozpor a ústavně zaručenými právy plynoucími z čl. d.

Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2011, č. j. -127, bylo rozhodnuto o nákladech řízení tak, že stěžovatelé (žalobci) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované České republice - ministerstvu financí náhradu nákladů odvolacího řízení 289 764 Kč, do tří dnů od právní moci usnesení, k rukám advokáta žalované.

Městský soud v Praze rozhodoval o náhradě nákladů řízení po nálezu Ústavního soudu

sp. zn.

, kterým byl původní výrok o nákladech řízení zrušen a věc byla obecnému soudu vrácena zpět. Stěžovatelé v ústavní stížnosti namítli, že novým rozhodnutím nebyly respektovány závěry Ústavního soudu v dané věci, tedy že jsou nuceni uplatnit tytéž námitky, které byly předmětem přezkumu Ústavním soudem v předchozím řízení. Jednalo se především o otázku účelnosti vynaložení nákladů na zastoupení v řízení ze strany ministerstva financí, které má být dostatečně odborně vybaveno pro vedení soudního řízení s využitím kapacit vlastních zaměstnanců.

V průběhu řízení o ústavní stížnosti zjistil Ústavní soud ze spisu Obvodního soud pro Prahu 1 sp. zn. , že rozsudkem ze dne 7. 8. 2012, sp. zn. , , Nejvyšší soud rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. září 2010, č. j. -93, ve znění opravného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. prosince 2011, č. j. -93, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 30. května 2011, č. j. -127 (které je napadeno touto ústavní stížností), a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 8. prosince 2009, č. j. -52, zrušil a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení.

Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ). Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovatelce k ochraně jejího práva poskytuje ( ), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny tvrzený protiústavní stav napravit.

V dané věci došlo ke zrušení napadeného usnesení výrokem Nejvyššího soudu, který věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení a toto řízení dále probíhá. V takové situaci bude o meritu sporu i o nákladech řízení, které stěžovatelé vedou, znovu rozhodováno (stěžovatelé budou moci uplatňovat svou argumentaci a opravné prostředky).

Stěžovatele a jejich právního zástupce lze v této věci upozornit na ustanovení věty druhé , dle něhož domáhá-li se stěžovatel ochrany svého práva také jinak než procesním prostředkem podle , je povinen o tom Ústavní soud bez odkladu vyrozumět. V řízení před Ústavním soudem tedy stíhá stěžovatele povinnost bez odkladu vyrozumět Ústavní soud o uplatnění jakéhokoliv jiného prostředku nebo způsobu ochrany jeho práva po celou dobu řízení o ústavní stížnosti, bez ohledu na to, byl-li uplatněn před podáním ústavní stížnosti, současně s ní anebo později. Tato povinnost vyplývá i z ; podle něho musí návrh na zahájení řízení obsahovat pravdivé vylíčení rozhodujících skutečností, jimiž je zásadně třeba rozumět i skutečnosti, které se váží k otázce přípustnosti a včasnosti ústavní stížnosti. Pokud stěžovatel nesplní svou povinnost tvrzení, nelze ani vyloučit, že nesplnění informační povinnosti může naplnit skutkovou podstatu hrubého ztěžování postupu řízení, za což by mohla být stěžovateli uložena pořádková pokuta ( ). V nyní posuzované věci stěžovatelé nejen že nevyrozuměli Ústavní soud o podaném dovolání, nýbrž ani o tom, že podanému dovolání bylo vyhověno a že řízení o ústavní stížnosti se stalo bezpředmětným.

Proto je ústavní stížnost nepřípustná a Ústavní soud ji odmítl podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. července 2013

Ivana Janů,

soudce zpravodaj