Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1634/13

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera, soudce Jaroslava Fenyka a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti DAV, a.s., se sídlem Ostrava - Vítkovice, Zengrova 19, PSČ 703 00, IČ 005 75 381, zastoupené Mgr. Vladanem Tisovským, advokátem se sídlem Ostrava - Moravská Ostrava, Sokolská třída 871/6, PSČ 702 00, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 3. 2013, č. j. -227, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností napadla stěžovatelka v záhlaví citované usnesení Krajského soudu v Ostravě s tvrzením, že v řízení došlo k porušení jejího ě zaručeného práva vlastnit majetek dle d (dále jen " ") a práva na spravedlivý proces zaručeného y. Důvodem pro tento závěr stěžovatelky je nedostatečné odůvodnění, nepřezkoumatelnost napadaného usnesení a jeho namítaný rozpor se skutečností.

Z přiloženého usnesení Krajského soudu v Ostravě plyne, že soud při výkonu dohlédací činnosti soudu v průběhu insolvenčního řízení dle , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), udělil insolvenčnímu správci souhlas a pokyn ve věci prodeje podniku úpadce jedinou smlouvou ve smyslu ustanovení . Stěžovatelka, která je v postavení zajištěného věřitele, se domnívá, že tento pokyn vede k poškození všech věřitelů, včetně stěžovatelky, neboť tímto způsobem dojde k nižšímu uspokojení věřitelů, než kdyby ke zpeněžení podstaty, resp. podniku, došlo jiným způsobem. Svá tvrzení v rámci ústavní stížností podkládá vylíčením znaleckých posudků, které stanoví hodnotu majetkové podstaty dlužníka výše, než plyne z pokynu shora citovaného usnesení krajského soudu.

Ústavní soud zvážil námitky stěžovatelky a v souvislosti s obsahem napadeného usnesení dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Stěžovatelka předpokládá, že v případě zpeněžení dlužníkova podniku jedinou smlouvou podle bude podíl, který na ni připadne nižší, než by byla částka, kterou by bylo možné získat zpeněžením jen věcí movitých z majetkové podstaty úpadkyně. V tomto směru je nutné podotknout, že primárně počítá se splněním dvou obligatorních podmínek, aby mohlo dojít k postupu dle . Těmito jsou dle ustanovení souhlas insolvenčního soudu a souhlas věřitelského výboru. Soud v tomto smyslu může stanovit podmínky prodeje; z dikce je patrné, že k tomuto souhlasu může dojít i zpětně. Pokud absentují oba či alespoň jeden ze souhlasů, je smlouva o prodeji podniku neúčinná. Stěžovatelka tak měla možnost přesvědčit jak věřitelský výbor, tak soud o svých argumentech.

Přestože stěžovatelka věcně a obšírně popisuje skutkovou podstatu své stížnosti, neplyne z jejího vylíčení žádná skutečnost, která by zakládala protiústavnost postupu soudu a zakládala tak důvod pro zásah Ústavního soudu. Současně je nutno připomenout, že i přes existenci znaleckých posudků se výsledná částka, za kterou by skutečně byl zpeněžen podnik dlužníka (úpadce), pohybuje v hypotetické rovině. Jak již Ústavní soud konstatoval v usnesení

sp. zn.

nemá tato hypotetická částka ústavněprávní relevanci a nemůže být využita jako argument pro rozhodování Ústavního soudu. Ústavní soud v tomto usnesení dále konstatoval, že je podle y ČR soudním orgánem ústavnosti, nikoli zastáncem či garantem vymahatelnosti pohledávek insolvenčních věřitelů.

Jak z ústavní stížnosti, tak z napadeného rozhodnutí se jeví, že soud postupoval v mezích svých zákonných povinností, které jsou přesně vymezeny v ustanovení . Z rozhodovací praxe Ústavního soudu (srov. např. usnesení ze dne 11. 9. 2013

sp. zn.

) není samo o sobě významné, je-li namítána věcná nesprávnost napadeného rozhodnutí. Ústavní soud zastává stanovisko, že jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v daném řízení nebyla dotčena ústavně chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé.

Z pohledu ústavnosti postupu soudu a napadenému rozhodnutí nelze cokoli vytknout. Soud se v rámci svého posuzování rovněž vypořádal s námitkami stěžovatelky a vzal v úvahu i rozdíl v předpokládaném výtěžku prodeje a vzhledem k vysvětleným okolnostem se přiklonil k stanovisku insolvenčního správce a vydal napadané usnesení. Nezávislý soud je oprávněn a současně i povinen odpovědně zvážit, jaký procesní postup v konkrétním případě má zvolit a Ústavní soud nedisponuje právem dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů.

Z výše uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. července 2013

Vojen Güttler, v. r.

předseda senátu