Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3787/12

Ústavní soud rozhodl dne 3. července 2013 mimo ústní jednání soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Romana Vytejčka, zastoupeného Mgr. Janem Boučkem, advokátem AK se sídlem Charvátova 11, 110 00 Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. května 2012 č. j. -60 a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 3. listopadu 2011 č. j. -35, za účasti 1) Městského soudu v Praze a 2) Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 2. října 2012, se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. května 2012 č. j. -60, jakož i usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 3. listopadu 2011 č. j. -35, a to pro porušení , d, jakož i a odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že usnesením ze dne 3. listopadu 2011 č. j. -35 Obvodní soud pro Prahu 4 na návrh oprávněného Jurije Kokoreva pověřil provedením exekuce nařízené usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 2. dubna 2002 č. j. -5 soudního exekutora JUDr. Ivo Luhana, Exekutorský úřad Praha 1, se sídlem Karlovo nám. 17, Praha 2, a to s odůvodněním, že původně provedením exekuce pověřený soudní exekutor Mgr. Roman Vytejček, Exekutorský úřad Praha 4 (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatel") byl pravomocným rozhodnutím ministra spravedlnosti z funkce soudního exekutora odvolán. Proti tomuto usnesení podal Mgr. Roman Vytejček odvolání.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 17. května 2012 č. j. -60 odvolání odmítl (výrok pod bodem I). Dále odvolací soud rozhodl, že Mgr. Roman Vytejček je povinen zaplatit oprávněnému Juriji Kokorevovi na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 29.450,- Kč (výrok pod bodem II) a dále rozhodl, že ve vztahu mezi povinnou Janou Mrázovou a Mgr. Romanem Vytejčkem nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem III).

II.

V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že je odvolaným soudním exekutorem a nemůže vykonávat exekutorskou činnost, ale je stále ve smyslu obchodního práva vlastníkem podniku. Ministerstvo spravedlnosti, ačkoliv od odvolání exekutora již uběhlo více jak 1,5 roku, nebylo schopno vypsat výběrové řízení a zajistit plynulý přechod podniku ze stěžovatele na nového exekutora, jak předpokládá , o soudních exekutorech a exekuční činnosti a o změně dalších zákonů (dále jen " "). Stěžovatel se snaží využít veškerých prostředků ochrany tak, aby ochránil zbývající hodnotu podniku. Z tohoto důvodu se stěžovatel domáhá zrušení pověření výkonu exekuce, které je založeno na návrhu oprávněného na změnu exekutora s odůvodněním, že stěžovatel byl z funkce soudního exekutora odvolán.

Stěžovatel tvrdí, že na návrh oprávněného, k němuž neměl stěžovatel možnost se vyjádřit, Obvodní soud pro Prahu 4 vydal dne 3. listopadu 2011 usnesení č. j. -35, kterým pověřil výkonem exekuce ve věci nového exekutora JUDr. Iva Luhana. Stěžovatel proti tomuto usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 podal odvolání, ve kterém namítl vadnost napadeného rozhodnutí, neboť exekucí byli pověřeni dva exekutoři současně, což zákon vylučuje. Uvedl, že uložení zákazu činnosti v trestním řízení není důvodem pro změnu exekutora a na daný případ tak nedopadá aplikace ust. exekučního řádu, neboť má pro dané případy speciální úpravu zakotvenou v ust. exekučního řádu. Stěžovatel proto navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že změnu pověření exekutora nepřipustí.

Stěžovatel je toho názoru, že výrok, kterým Městský soud v Praze odmítl odvolání, je zjevným odepřením práv osoby, která je účastníkem řízení z titulu, že výrokem rozhodnutí o změně exekutora jsou zjevně dotčena práva odvolávaného exekutora. Navíc stěžovatel poukazuje na skutečnost, že napadené rozhodnutí je jednou z variací, které soudy používají v rámci svého rozhodování o totožných kauzách. Výrok rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení je podle stěžovatele zjevným excesem.

III.

Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost .

Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou v České republice vybudovány na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, vyplývajícími z příslušných procesních norem upravujících to které řízení či tu kterou materii.

Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když navrhovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (ust. ), pokud nejsou dány důvody pro přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ust. .

Podle ust. lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

V souladu s ust. je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (ust. ); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (ust. zák. o Ústavním soudu).

Žaloba pro zmatečnost představuje mimořádný opravný prostředek, který slouží především k tomu, aby mohla být zrušena pravomocná rozhodnutí soudu, která trpí takovými vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících řízení před soudem, popřípadě je takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (zmatečností), jestliže je nejen v zájmu účastníků, ale i ve veřejném zájmu, aby taková pravomocná rozhodnutí byla odklizena bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou věcně správná.

Podle ust. může účastník žalobou pro zmatečnost napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení.

V ústavní stížnosti stěžovatelem namítaný vadný postup odvolacího soudu je tedy důvodem objektivně použitelným již v řízení o žalobě pro zmatečnost podle ust. proti usnesení odvolacího soudu, které stěžovatel zde napadá ústavní stížností.

Z uvedených důvodů dospěl Ústavní soud v posuzovaném případě k závěru, že ústavní stížnost je ve smyslu ust. nepřípustná, protože stěžovatel nevyčerpal možnost podat žalobu pro zmatečnost. Ústavní soud neshledal ani důvody pro aplikaci výjimky z nepřípustnosti ústavní stížnosti podle ust. .

Podle ust. soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.

Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. jako návrh nepřípustný odmítl, neboť neshledal důvod k postupu podle ust. .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. července 2013

Jan Musil v. r.

soudce zpravodaj