Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1106/13

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Vladimíra Sládečka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti JUDr. Miloše Rámeše, advokáta, právně zastoupeného JUDr. Renatou Volnou, advokátkou se sídlem advokátní kanceláře Brno, Pellicova 25, směřující proti usnesením Městského soudu v Brně ze dne 28. listopadu 2012, č.j. -49, a Krajského soudu v Brně ze dne 24. ledna 2013, č.j. -61, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen " "), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo narušeno jeho ústavně zaručené právo zakotvené v , v odstavcích 1 a 3, v , v odstavci 1, a v odstavci 3 d (dále jen " "), jakož i v Dodatkového protokolu k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Městský soud v Brně napadeným usnesením přiznal stěžovateli, jakožto obhájci, odměnu a náhradu hotových výloh ve výši 2.700,- Kč (výrok I.) a nepřiznal mu částku 1.350,- Kč (výrok II.). Napadeným usnesením Krajský soud v Brně stížnost stěžovatele zamítl.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvedl, že postupem obecných soudů byl zkrácen ve svých zaručených právech, neboť mu byla přiznána jako odměna nižší částka, než jakou vyúčtoval v souladu , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve znění pozdějších předpisů. Dále v ústavní stížnosti popsal, jak k výpočtu dospěl s tím, že podle advokátního tarifu mu přísluší odměna za každý jednotlivý úkon, bez ohledu na to, zda více úkonů poskytl v týž den či nikoliv.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadených rozhodnutí a spisu Městského soudu v Brně sp. zn. , dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů.

Z předloženého spisu Ústavní soud zjistil, že stěžovatel byl dne 4. listopadu 2011 ustanoven obhájcem, přičemž téhož dne proběhlo hlavní líčení, v jehož závěru byl vydán trestní příkaz, který ještě téhož dne nabyl právní moci. Stěžovatel si za poskytnuté služby vyúčtoval odměnu ve výši 4.050,- Kč, přičemž specifikovaným usnesením Městského soudu v Brně byla stěžovateli přiznána jen část. Stížnostní soud se s napadeným usnesením vypořádal, byť stručně, s argumentací stěžovatele, užitou i v ústavní stížnosti. Rozhodnutí soudu prvého stupně pak potvrdil s odkazem na ustanovení § 11 odstavce 1 písmeno f) advokátního tarifu.

Z lustra podání k Ústavnímu soudu je patrné, že stěžovatel podal souběžně dvě ústavní stížnosti, mimo právě projednávané věci (

sp. zn.

), v obdobné věci, vedenou pod

sp. zn.

. Jakkoliv stěžovatel napadl dvě odlišná rozhodnutí ve dvou samostatných řízeních, v obou případech se jednalo o to, že stěžovateli nebyla přiznána celková jím požadovaná částka odměny za zastupování v trestní věci. V obou případech jak Městský soud v Brně tak i Krajský soud v Brně odůvodnily svá rozhodnutí shodně, právě s odkazem na příslušné ustanovení advokátního tarifu. Ve věci vedené pod

sp. zn.

rozhodl Ústavní soud usnesením ze dne 11. dubna 2013, jímž ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou. V rozhodnutí první senát Ústavního soudu důkladně popsal důvody, pro které není možné ústavní stížnosti vyhovět, přičemž odkázal na příslušnou judikaturu.

Čtvrtý senát pro stručnost odkazuje na rozhodnutí

sp. zn.

, neboť zde aplikovaná argumentace se vztahuje i na projednávanou věc a uvedené rozhodnutí je stěžovateli dobře známo.

Podle ustanovení písmeno a) senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. července 2013

Michaela Židlická v.r.

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu