Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3169/10

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Dagmar Lastovecké a Stanislava Balíka o ústavní stížnosti 1/ Horymíra Svobody a 2/ Mgr. Petry Svobodové, zastoupených JUDr. Vilémem Urbišem, advokátem se sídlem v Bruntále, Eduarda Beneše 21, proti usnesení Okresního soudu v Bruntále ze dne 19. 8. 2010 ve věci sp. zn. , takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), stěžovatelé navrhli, aby Ústavní soud pro porušení ustanovení a d (dále jen "") a ustanovení y zrušil v záhlaví uvedené rozhodnutí okresního soudu.

Okresní soud v Bruntále ústavní stížností napadeným usnesením zamítl námitky stěžovatelů proti příkazu k úhradě nákladů exekuce, nařízené na majetek stěžovatelů usnesením okresního soudu ze dne 13. 7. 2009 k uspokojení pohledávky oprávněné České spořitelny, a.s. ve výši 1 946 378,84 Kč s příslušenstvím, vydanému Mgr. Pavlou Fučíkovou, soudní exekutorkou exekutorského úřadu Ostrava dne 1. 3. 2010 sp. zn. 024 Ex 3329/09-60; současně bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků a exekutor nemají právo na náhradu nákladů námitkového řízení.

Stěžovatelé v ústavní stížnosti konstatují, že ústavně konformní úprava odměny soudního exekutora by neměla vycházet z přímé závislosti výše odměny pouze na výši vymoženého plnění, nýbrž by měla odrážet rovněž složitost, odpovědnost a namáhavost exekuční činnosti dle jednotlivých druhů a způsobů výkonu exekuce; výše odměny soudního exekutora by současně měla zohledňovat, pokud povinný splní svou povinnost sám bez přímého působení soudního exekutora. Okresnímu soudu proto stěžovatelé vytýkají, že v dané věci dle ustanovení z úřední povinnosti nepřezkoumal výši nákladů exekuce, a přestože měl v době rozhodování informace o tom, že jistina i s příslušenstvím byla oprávněné stěžovateli zaplacena nejpozději ke dni 11. 1. 2010 (aniž bylo usnesení o nařízení exekuce v právní moci), nevzal do úvahy závaznou judikaturu Ústavního soudu týkající se aplikace ustanovení vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, a výši nákladů exekuce nestanovil s přihlédnutím ke stupni dobrovolnosti splnění vymáhané povinnosti.

Ústavní stížnost není důvodná.

Ústavnímu soudu bylau svěřena role orgánu ochrany ústavnosti. V rovině ústavních stížností fyzických a právnických osob směřujících svá podání proti rozhodnutím obecných soudů není proto možno chápat Ústavní soud jakožto nejvyšší instanci obecného soudnictví; Ústavní soud je toliko nadán kasační pravomocí v případě, že v soudním řízení předcházejícím podání ústavní stížnosti došlo k porušení některého základního práva či svobody stěžovatele. Úkolem Ústavního soudu není zjišťovat věcnou správnost rozhodovací činnosti obecných soudů, nýbrž pouze kontrolovat (a kasačním rozhodnutím případně vynucovat) ústavně konformní průběh a výsledek předcházejícího soudního řízení.

Podstatou projednávané ústavní stížnosti je tvrzení stěžovatelů, že okresní soud porušil shora uvedená ustanoveníy ay, neboť nikterak nezohlednil ve smyslu ustanovení v rozhodném znění skutečnost, že stěžovatelé plnili exekuovanou částku dobrovolně dříve, než nabylo usnesení o nařízení exekuce právní moci.

Z vyžádaného soudního spisu nicméně dle zjištění Ústavního soudu žádný důkaz, jenž by svědčil o dobrovolnosti plnění stěžovatelů ve smyslu jimi - neurčitě - odkazované judikatury Ústavního soudu nevyplývá. Ani stěžovatelé v ústavní stížnosti žádný takový důkaz nepředkládají, vycházejí pouze ze skutečnosti, že k plnění došlo dříve, než usnesení o nařízení exekuce na jejich majetek, poté co bylo proti němu směřující odvolání stěžovatelů zamítnuto (resp. odmítnuto), nabylo právní moci.

Druhý senát Ústavního soudu ve shodě se senátem čtvrtým - jenž rozhodoval o jiné ústavní stížnosti stěžovatelů (

sp. zn.

) směřující proti rozhodnutí okresního soudu, kterým byly zamítnuty námitky stěžovatelů proti příkazu k úhradě nákladů exekuce, jímž soudní exekutorka rozhodla o zbývající části nákladů předmětné exekuce - uvádí, že na projednávanou věc nedopadají závěry nálezů

sp. zn.

a

sp. zn.

, neboť relevantní míra "dobrovolnosti" plnění stěžovatelů není v dané věci seznatelná. Je totiž třeba připomenout, že stěžovatelé měli zaplatit exekuovanou částku sice ještě před právní mocí usnesení o nařízení exekuce, ovšem relativně dlouhou dobu poté, kdy jim bylo (nepravomocné) usnesení o nařízení exekuce na jejich majetek doručeno a současně v době, kdy již soudní exekutorka - jak vyplývá přímo z textu ústavní stížnosti - musela učinit řadu úkonů, jejichž existence ve své podstatě vylučuje možnost indikace dobrovolnosti plnění stěžovatelů (srov. mutatis mutandis usnesení ve věci

sp. zn.

).

Vzhledem ke shora uvedenému Ústavní soud uzavírá, že právní názor vyjádřený okresním soudem v odůvodnění ústavní stížností napadeného rozhodnutí nevybočuje z mezí zákona a z ústavního hlediska je plně akceptovatelný. Okolnost, že se stěžovatelé se závěry vyslovenými v napadeném rozhodnutí neztotožňují, nemůže sama o sobě založit odůvodněnost jejich ústavní stížnosti. Právní závěry, které Okresní soud v Bruntále v napadeném usnesení učinil, jsou výsledkem aplikace práva, jež se nachází zcela v mezích ústavnosti.

Ústavní soud proto návrh stěžovatelů dle ustanovení , o Ústavním soudu, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. června 2013

Jiří Nykodým

předseda senátu