Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1624/13

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Františka Vybírala, zastoupeného JUDr. Petrem Novákem, advokátem se sídlem Brno, Kounicova 11, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. dubna 2013 č. j. -51, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností ze dne 16. 5. 2013, doplněnou podáním ze dne 12. 6. 2013, stěžovatel napadl a domáhal se zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu, přičemž tvrdil, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva podle , , , , a d, porušen měl být i Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Napadeným unesením Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 trestního řádu (dále jen "tr. ř.") zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2012 sp. zn. , kterým byl podle § 258 odst. 1 písm. a), d) tr. ř. zrušen v celém rozsahu (odsuzující) rozsudek soudu prvního stupně a kterým bylo podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodnuto, že se stěžovatel jako obžalovaný podle § 226 písm. b) tr. ř. zprošťuje obžaloby; dále pak Nejvyšší soud podle § 265k odst. 2 věty druhé tr. ř. zrušil všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. Městskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

V ústavní stížnosti stěžovatel vytýká Nejvyššímu soudu přílišný "aktivismus", jde-li o přezkum rozsudku odvolacího soudu, jakož i nesprávné posouzení problematiky tzv. utajeného svědka a policejní provokace, dále pak upozorňuje na nepřiměřenou dobu trestního řízení a v této souvislosti (zřejmě) na možnost zastavení trestního stíhání.

Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti [ a 2 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "")], přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není.

Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ).

Podle soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.

Ústavní soud dává ve své rozhodovací praxi dostatečně najevo, že ústavní stížností by měla být napadána zásadně konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, neboť ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž případnou protiústavnost nelze napravit jiným způsobem. V souzené věci stěžovatel napadá usnesení Nejvyššího soudu, proti kterému sice není žádný opravný prostředek (s výjimkou obnovy řízení) přípustný, na straně druhé jde o rozhodnutí, jímž byl zrušen rozsudek odvolacího soudu a věc byla tomuto soudu vrácena k novému projednání a rozhodnutí. Z uvedeného plyne, že věc dosud nebyla pravomocně ukončena, soudní řízení nadále probíhá, přičemž stěžovatel se po jeho skončení (resp. po vyčerpání všech procesních prostředků ve smyslu ) bude moci s ústavní stížností obrátit na Ústavní soud, pokud (vůbec) taková potřeba vyvstane.

Z výše uvedeného důvodu Ústavní soud, v souladu se svou konstantní judikaturou [viz např. usnesení ze dne 30. 3. 2006

sp. zn.

(U 4/40 SbNU 781)], ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. června 2013

Jan Filip v. r.

soudce Ústavního soudu