Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 631/13

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Stanislavem Balíkem ve věci ústavní stížnosti Miloslava Dřevo, zastoupeného Mgr. Martinem Pisarovičem, advokátem se sídlem nám. T. G. Masaryka 17, 690 02 Břeclav, proti usnesení JUDr. Marcela Smékala, soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha-východ, č. j. 081 EX 19762/12-046 ze dne 14. 12. 2012 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí soudního exekutora, jímž mělo být porušeno jeho právo na spravedlivý proces ve smyslu a násl.d. Ústavní soud se podanou stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její přijatelnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.

Z naříkaného rozhodnutí totiž Ústavní soud zjistil, že stěžovatel brojí proti procesnímu rozhodnutí vydanému v exekučním řízení, proti kterému není ústavní stížnost přípustná. Ústavní soud ve své judikatuře akcentuje skutečnost, že sám poskytuje ochranu konstitučně garantovaným právům a svobodám až tehdy, kdy ji nemůže poskytnout jiný orgán veřejné moci. Z toho důvodu je třeba vycházet ze zásady, že ústavní stížností by měla být napadána konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, nikoli však dílčí procesní rozhodnutí, i když jsou sama o sobě pravomocná, tedy přestože proti nim byly všechny dostupné opravné prostředky vyčerpány, pokud právní řád takové prostředky vůbec předvídá (srov. usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 29. 9. 2005). I když z tohoto pravidla činí Ústavní soud výjimky, které záleží v možnosti napadnout i pravomocné rozhodnutí, které toliko uzavírá určitou část řízení nebo které řeší jistou procesní otázku, ačkoli řízení ve věci samé ještě neskončilo, je nutno poznamenat, že zde musí být, cumulative, splněny dvě podmínky. Jednak musí být takové rozhodnutí způsobilé bezprostředně a citelně zasáhnout do ústavně zaručených základních práv či svobod, jednak je třeba, aby se námitka porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod omezovala jen na příslušné stádium řízení, v němž bylo o takové otázce rozhodnuto.

Ústavní soud shledal, že v projednávané věci výše uvedené podmínky splněny nebyly. Stěžovatel rozporuje usnesení soudního exekutora, kterým byla zamítnuta žádost stěžovatele, aby jmenovaný soudní exekutor spojil exekuční řízení vedená pod sp. zn. 081 EX 19785/12 a sp. zn. 081 EX 19762/12 ke společnému řízení. Proti takovému rozhodnutí ani není přípustné odvolání ( ve spojení s a exekučního řádu). Ústavní soud na tomto místě považuje za potřebné poukázat na to, že stěžovatel může případně brojit proti nesprávnému postupu soudního exekutora námitkami proti příkazu k úhradě nákladů exekuce ve smyslu exekučního řádu, jestliže v něm soudní exekutor dostatečně nepřihlédne k okolnosti, že nespojením věcí došlo dle mínění stěžovatele k nepřiměřenému zvýšení nákladů exekuce. Je tedy zřejmé, že stěžovatel zdaleka nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu právní řád k ochraně jeho základních práv poskytuje ( ). Bylo by v příkrém rozporu se zásadou subsidiarity ústavní stížnosti, její formální i materiální dimenzí, kdyby Ústavní soud podrobil stížní námitky meritornímu přezkumu, neboť nejprve je třeba poskytnout soudnímu exekutorovi, popř. též exekučnímu soudu procesní prostor k dalšímu postupu, neboť samo o sobě nespojení více exekučních řízení v jedno v tomto stádiu není zpravidla způsobilé porušit základní právo nebo svobodu účastníků.

Z výše uvedených důvodů byl Ústavní soud nucen ústavní stížnost podle pro nepřípustnost odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 11. června 2013

Stanislav Balík, v. r.

soudce zpravodaj