Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1620/13

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem o ústavní stížnosti stěžovatelky Marie Trupiano, zastoupené JUDr. Františkem Řezankou, advokátem se sídlem Vašátkova 1012/8, 198 00 Praha 9, směřující výrokům II. a III. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2012, č.j. -119, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavnímu soudu byla dne 20. 5. 2013 doručena ústavní stížnost stěžovatelky ze dne 16. 5. 2013 směřující proti výrokům II. a III. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2012, č.j. -119.

Dříve než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "").

Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholným orgánem jejich soustavy (srov. a y) a není pravidelnou přezkumnou instancí. Ústavní stížnost představuje specifický prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, což znamená, že ji lze podat pouze za určitých okolností a při zachování zákonných podmínek.

Podle ustanovení lze podat ústavní stížnost ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Tato procesní lhůta je stanovena kogentně, a proto ji Ústavní soud nemůže prodloužit ani její zmeškání prominout.

Ačkoli ústavní stížnost stěžovatelky směřuje proti výrokům II. a III. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2012, č.j. -119, které bylo právnímu zástupci stěžovatelky doručeno dne 10. 11. 2012 a proti němuž není dovolání jakožto mimořádný opravný prostředek přípustné, o čemž byla stěžovatelka v napadeném rozhodnutí správně poučena, byla ústavní stížnost právním zástupcem stěžovatelky předána k poštovní přepravě až dne 16. 5. 2013, tedy až po uplynutí lhůty k podání ústavní stížnosti ve smyslu . Pro posouzení včasnosti podaní ústavní stížnosti přitom není rozhodné, že stěžovatelka před podáním ústavní stížnosti podala proti výrokům II. a III. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2012, č.j. -119, dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, o němž bylo Nejvyšším soudem ČR rozhodnuto usnesením ze dne 28. 2. 2013, č.j. -154, které bylo právnímu zástupci stěžovatelky doručeno dne 17. 3. 2013, neboť lhůta pro podání ústavní stížnosti ve smyslu běží ode dne, kdy bylo stěžovatelce doručeno rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovatelce k ochraně jejího práva poskytuje. Takovým procesním prostředkem však v posuzovaném případě není dovolání, neboť dovolání směřující proti usnesení o nákladech řízení a nákladech exekuce není dle ustanovení až , , ve znění účinném od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2012, přípustné.

Z výše uvedeného vyplývá, že ústavní stížnost nebyla podána ve lhůtě.

Podle ustanovení soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li návrh podán po lhůtě pro jeho podání stanovené .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. června 2013

Jaroslav Fenyk

soudce Ústavního soudu