Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1447/13

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou o ústavní stížnosti stěžovatelky VETT a.s., se sídlem Praha 4, Nad Opatovem 2140/2, IČ: 25404717, zastoupené JUDr. Michalem Říhou, advokátem se sídlem na adrese Praha 5, Ke Klimentce 2186/15, proti rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje, odboru dopravy, ze dne 18. března 2013 sp. zn. 6C57/2009, č. j. KULK 17845/2013, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka se ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 6. května 2013, domáhala podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), zrušení rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje, odboru dopravy, ze dne 18. března 2013 sp. zn. 6C57/2009, č. j. KULK 17845/2013 s tvrzením, že napadeným rozhodnutím bylo zasaženo do jejího ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces podle d (dále jen " "), konkrétně do práva domáhat se svého nároku u soudu či jiného orgánu veřejné moci a současně do práva na rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Stěžovatelka krajskému úřadu vytýkala odepření spravedlnosti ve formě explicitního odmítnutí zabývat se meritorně projednávanou věcí, ignorování rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec ze dne 3. dubna 2012 č. j. -68, jímž mu byla uložena povinnost o postoupené civilní žalobě ve sporném správním řízení rozhodnout do třiceti dnů a dále ignorování usnesení zvláštního senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 8. března 2012 č. j. Konf 5/2012-11, kterým bylo rozhodnuto, že příslušný vydat rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. o zaplacení 3 182 534,- Kč je správní orgán.

Z obsahu ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí bylo zjištěno, že Krajský úřad Libereckého kraje, odbor dopravy (dále jen "krajský úřad") v rámci sporného řízení podle , , rozhodl ve věci žalobního návrhu stěžovatelky o uložení povinnosti odpůrci Městu Česká Lípa, zaplatit stěžovatelce částku 3 182 534,- Kč s příslušenstvím tak, že podle žalobní návrh zamítl (výrok I.) a podle uložil stěžovatelce povinnost uhradit do 30 dnů po nabytí právní moci tohoto rozhodnutí odpůrci náhradu potřebných nákladů ve výši 5 400,- Kč a náhradu za daň z přidané hodnoty (výrok II.). V odůvodnění napadeného rozhodnutí krajský úřad uvedl, že v srpnu 2010 obdržel soudní spis ve věci vedené původně Okresním soudem v České Lípě pod sp. zn. , který mu byl usnesením Okresního soudu v České Lípě ze dne 14. ledna 2010 č. j. -72 postoupen. Správní orgán postoupený spis vyhodnotil jako věc, která by mohla být posuzována coby návrh na zahájení sporného řízení podle . Po provedeném řízení krajský úřad dovodil, že požadovaný doplatek prokazatelné ztráty za přepravní výkony poskytnuté v období od 1. ledna do 31. prosince 2005, vyplývající podle tvrzení stěžovatelky ze závazku veřejné služby v městské autobusové dopravě v České Lípě, nebylo možno akceptovat.

Před tím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jeho projednání stanovené , a to včetně podmínky ustanovení , která vyžaduje před podáním ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje ( ).

Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje ( ), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny tvrzený protiústavní stav napravit. Ústavní soud ve své konstantní judikatuře proto opakovaně uvádí, že nutnost vyčerpání všech účinných procesních prostředků je nezbytnou podmínkou řízení před Ústavním soudem (srov. např. usnesení ze dne 27. září 2006

sp. zn.

).

Podle ustanovení ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, (dále jen "rozhodnutí"), může se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak.

Právní úprava soudní kontroly činnosti orgánů veřejné správy je vystavěna na principu dvojkolejnosti. Rozhodl-li správní orgán v soukromoprávní věci, může se žalobce obrátit na civilní soud, který bude postupovat podle páté části . Pokud je rozhodnutí správního orgánu svou povahou veřejnoprávní, přísluší přezkum rozhodnutí správním soudům, jež postupují podle , , ve znění pozdějších předpisů. Požadavek, aby rozhodnutí orgánů veřejné správy bylo přezkoumatelné soudy, pramení z y (Mgr. Petr Podrazil: Povaha řízení ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem - Právní fórum, rok 2012, číslo 9, strana 389 a in ASPI ID LIT42274CZ).

Napadené rozhodnutí krajského úřadu je správním rozhodnutím, a stěžovatelka se mohla obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost napadeného rozhodnutí. Z uvedeného je zřejmé, že stěžovatelce byly dány právní prostředky pro ochranu jejích práv, které byla povinna vyčerpat před podáním ústavní stížnosti, a proto je ústavní stížnost nepřípustná.

Z výše uvedených důvodů soudkyně zpravodajka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podanou ústavní stížnost odmítla jako návrh nepřípustný podle ustanovení .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 12. června 2013

Vlasta Formánková v.r.

soudkyně zpravodajka