Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1478/13

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera, soudce Jaroslava Fenyka a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti obchodní společnosti Karma Český Brod, a. s., se sídlem Zborovská 693, 282 01 Český Brod, zastoupené Mgr. Lubošem Havlem, advokátem, AK se sídlem Na Pankráci 30a/404, 140 00 Praha 4, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 2. 2013 č. j. -51, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v d (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") domáhala zrušení shora označeného rozhodnutí, jímž Vrchní soud v Praze zamítl její návrh na vydání předběžného opatření ve smyslu , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ).

Z napadeného usnesení Vrchního soudu v Praze a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2012 č. j. -37, připojených k ústavní stížnosti, vyplynulo, že stěžovatelka jako věřitelka dlužníka Freight Masters Solutions, spol. s r. o., podala dne 22. 11. 2012 návrh na nařízení předběžného opatření, kterým by soud jednateli dlužníka Ing. Kamilu Řehákovi uložil povinnost složit do úschovy soudu částku 1 milion Kč odpovídající výši předpokládané škody nebo újmy, která měla stěžovatelce vzniknout tím, že jednatel dlužníka nepodal včas insolvenční návrh. Městský soud v Praze návrhu vyhověl co do výše 750 tisíc Kč (výrok I.) a stěžovatelce uložil, aby nejpozději do skončení insolvenčního řízení podala proti Ing. K. Řehákovi žalobu o náhradu škody nebo jiné újmy (výrok II.). K odvolání Ing. K. Řeháka Vrchní soud v Praze změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že návrh na nařízení předběžného opatření zamítl (výrok I.) a stěžovatelce uložil povinnosti zaplatit jednateli dlužníka na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 3 600 Kč (výrok II).

V ústavní stížnosti stěžovatel po shrnutí skutkových okolností případu právním závěrům Vrchního soudu v Praze oponoval, zejména nesouhlasil s jeho interpretací ustanovení . Tvrdil, že je absurdní omezovat právo podat návrh na vydání předběžného opatření pouze v určitém stádiu insolvenčního řízení, a vyjádřil přesvědčení, že speciální úprava v zohledňuje specifika insolvenčního řízení, ve kterém je pro věřitele samotného obtížné zjistit před rozhodnutím o úpadku, zda k porušení povinnosti podat insolvenční návrh včas skutečně došlo.

Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky a poté dospěl k závěru o zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti.

K tvrzení stěžovatelky o porušení kautel y a Úmluvy Ústavní soud předesílá, že z povahy předběžného opatření, kterým se nerozhoduje konečným způsobem o právech a povinnostech účastníků řízení a jde pouze o posouzení zatímní potřeby úpravy vztahů mezi účastníky řízení, vyplývá, že podstatou takového přezkumu může být jen omezený test ústavnosti (neboť podstatná část záruk spravedlivého procesu se vztahuje na proces ve svém celku), tj. posouzení, zda rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření mělo zákonný podklad ( y), bylo vydáno příslušným orgánem ( y) a není projevem svévole ( y a , 3 y). Ústavní soud ověřil, že k pochybení takového charakteru v projednávané věci nedošlo.

Vrchní soud v Praze byl nepochybně orgánem příslušným rozhodnout o odvolání proti rozhodnutí Městského soudu v Praze o nařízení předběžného opatření podle příslušných ustanovení a z odůvodnění jeho rozhodnutí je zřejmý jeho odlišný závěr o naplnění podmínek pro nařízení předběžného opatření. Vrchní soud vyjádřil svoje pochybnosti o dostatečně zjištěném úpadku dlužníka již v době jeho kontraktu se stěžovatelkou a soudu prvního stupně rovněž vytkl, že nepřijal žádné skutkové závěry k předpokládané míře uspokojení stěžovatelky v insolvenčním řízení, od níž by se mohl odvíjet závěr o rozsahu její újmy. Takové rozhodnutí nesvědčí o svévolném postupu soudu druhého stupně a z ústavně právního hlediska je zcela udržitelné.

Pokud Vrchní soud v Praze ve svém rozhodnutí zvažoval smysl předběžného opatření po prohlášení úpadku dlužníka a porovnával jeho účinky s obdobným institutem v rámci občanského soudního řízení, Ústavní soud nepovažoval soudní výklad ustanovení za potřebné jakkoliv komentovat, neboť v projednávané věci vzal v úvahu, že Vrchní soud v Praze přistoupil k věci s maximální uvážlivostí a obecné interpretační zásady rozhodných ustanovení nepopřel. Ústavní soud dal již dříve najevo, že má-li být nařízeno předběžné opatření podle , musí být zřejmé, že "věřiteli vznikla škoda nebo jiná újma porušením povinnosti podat insolvenční návrh". Vzhledem k tomu, že se podle nenařizuje jednání, uplatní se přiměřeně názory vyslovené právní doktrínou i soudní praxí ve vztahu k předběžným opatřením stanoveným v "obecném režimu" ; co do "prokázání" platí, že "jde o více než osvědčení, tedy že o důvodech potřeby prozatímní úpravy musí navrhovatel soud přesvědčit", aniž by však šlo o výraz procesního dokazování. Ve shodě s tím judikoval i Ústavní soud ve věci

sp. zn.

, když zaznamenal, že obecný soud "... proto neprovádí dokazování ke skutečnostem rozhodným pro vydání předběžného opatření, ale postačí pouhé osvědčení těchto skutečností; tyto se tedy musí jevit jako pravděpodobné" (srov. usnesení ze dne 22. 9. 2011

sp. zn.

). Jak ze shora uvedeného vyplývá, Vrchní soud v Praze o důvodech prozatímní úpravy přesvědčen nebyl.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení , a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. června 2013

Vojen Güttler, v. r.

předseda senátu