Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 419/13

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti stěžovatelky M. Č., zastoupené JUDr. Petrem Mimochodkem, advokátem, se sídlem Nuselská 375/98, 140 00 Praha 4, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11.řijna 2012, č. j. -95, a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28. června 2012, č. j. -71, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ve včas podané ústavní stížnosti, která v rozhodné části splňuje náležitosti ústavní stížnosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví tohoto usnesení označená rozhodnutí obecných soudů pro rozpor a ústavně zaručenými právy plynoucími z , , a , 4 d.

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl napadeným rozsudkem, že výživné naposledy stanovené otci na nezletilou M. Č., rozhodnutím Okresního soudu v Mělníku č. j. -39 ze dne 8. 3. 2005 na částku 1 500 Kč se s účinností od 31.1.2012 zvyšuje na částku 4 800 Kč měsíčně. Výživné je splatné vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky. Dluh na výživném za dobu od 31. 1. 2012 do 30. 6. 2012 ve výši 9 000 Kč je otec povinen zaplatit ve splátkách po 1.000,--Kč měsíčně spolu s běžným výživným pod ztrátou výhody splátek počínaje červencem 2012 do zaplacení. Řízení o úpravě styku otce s nezletilou se zastavuje. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

K odvolání otce rozhodl Městský soud v Praze, že (I) rozsudek soudu I. stupně se ve výroku o zvýšení výživného mění jen tak, že jeho výše činí 3 800 Kč měsíčně, jinak se v tomto výroku potvrzuje. (II) Ve výroku o dlužném výživném se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že nedoplatek na výživném vzniklý jeho zvýšením za dobu od 31. 1. 2012 do 30. 9. 2012 ve výši 6 400 Kč je otec povinen zaplatit k rukám matky nejpozději do 31. 12. 2012. (III) Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že při řízení před odvolacím soudem byla porušena základní procesní práva nezletilé dcery, neúčastnil-li se tohoto řízení opatrovník. Stěžovatelka má za to, že neúčast opatrovníka, ač byl omluven, je v řízení, jehož předmětem jsou zájmy nezletilého dítěte, které má opatrovník v takovém řízení zastupovat základním pochybením a omezením práv dítěte. Dále stěžovatelka namítá, že nebyly dostatečně prokázány majetkové poměry otce vyžádáním zprávy od bank o stavu na jeho účtech, daňového přiznání za rok 2011, údajů o kapitálových pojištěních otce, stavebních spořeních otce, podílových fondech a stavech na těchto účtech. Rovněž měly soudy pochybit v tom, že nezjistily v souladu s ustanovením § 85 odst. 2 zákona o rodině, jaké jsou schopnosti, možnosti a majetkové poměry rodičů nezletilé. Soudy dále měly opomenout přihlédnout k tomu, který z rodičů a v jaké míře o dítě osobně pečuje. Zdůrazňuje, že péče o nezletilou je náročnější, neboť ta je léčena pro astma bronchiale s opakovanými exacerbacemi a každé 3 měsíce dochází do ordinace specializovaného lékaře. V této souvislosti jsou nutné klimatické ozdravné pobyty. Stěžovatelka uvádí, že v roce 2011 měl otec nadprůměrné příjmy. Dále stěžovatelka uvádí, že ona sama je vážně nemocná, pročež jsou její výdělkové možnosti mimořádně omezené.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Podle senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle , ve znění , musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Nad rámec uvedeného Ústavní soud dodává, že obě napadená rozhodnutí jsou dostatečně konkrétně a logicky odůvodněna a nejsou z nich patrné rysy soudní svévole. Pouze v takovém případě by byl Ústavní soud oprávněn do rozhodovací činnosti obecných soudů zasáhnout. Ve věci se však ze strany stěžovatelky jedná pouze o polemiku s hodnotícími závěry obecných soudů, do nichž však Ústavní soud není oprávněn zasáhnout, i kdyby dospěl k vlastnímu - odlišnému - závěru (stran výše výživného). Ani rozsah dokazování se Ústavnímu soudu nejeví nedostatečným; ve vztahu k aktuálním příjmům otce bylo dokazování odvolacím soudem doplněno. Co do účasti opatrovníka na řízení, z rozsudku odvolacího soudu je patrno, že opatrovník se vyjádřil k odvolání otce, a navrhl potvrzení prvostupňového rozsudku. Stěžovatelka neuvádí, jak se neúčast opatrovníka na výsledku řízení měla projevit, např. jaké další důkazy a návrhy, nad rámec těch, které učinila sama, mohl činit opatrovník. Ve věci nebylo shledáno nic, co by zakládalo význam předložených námitek z hlediska ústavnosti.

Ústavní stížnost je proto zjevně neopodstatněná a Ústavní soud ji odmítl podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. června 2013

Ivana Janů, v.r.

předsedkyně senátu