Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1700/13

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti Ing. Ryszarda Sikorskiho, zastoupeného JUDr. Petrem Vališem, advokátem, AK se sídlem Pplk. Sochora 1391/4, 170 00 Praha 7, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 3. 2013 č. j. -1792, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Projednávanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, jelikož se domnívá, že jím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces ve smyslu d (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, dále také presumpce neviny podle y a konečně i právo každého být stíhán jen způsobem, který stanoví zákon ( y).

Ústavní soud se stížností nejdříve zabýval z hlediska procesních podmínek její přípustnosti a došel k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.

Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti je její subsidiarita. Podle této zásady lze ústavní stížnost obvykle podat pouze tehdy, pokud byly navrhovatelem vyčerpány všechny opravné prostředky, které mu právní řád k ochraně práva poskytuje ( ).

Sám stěžovatel přitom uvádí, že s ústavní stížností podal také dovolání k Nejvyššímu soudu, který o něm zatím nerozhodl. Stěžovatelovo tvrzení, že podáním dovolání vyčerpal všechny opravné prostředky, je přitom nepřesné. Požadavek vyčerpat všechny procesní prostředky ve smyslu není splněn jen tím, že stěžovatel procesní prostředky uplatní a řízení o těchto prostředcích je zahájeno; zahrnuje logicky i povinnost "vyčerpat" ty prostředky, které mu obecně skýtá dosud probíhající řízení (srov. podobně usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 21. 2. 2013). Pokud tedy stěžovatel podal v dané věci dovolání, o kterém zatím nebylo rozhodnuto, nelze míti za to, že tím vyčerpal veškeré procesní prostředky, které měl k dispozici.

Ústavní soud opakovaně zdůrazňuje, že souběžné podávání dovolání a ústavní stížnosti nemá oporu v ustanoveních zákona ani není řešením, které by vyhovovalo požadavku právní jistoty (např. usnesení

sp. zn.

ze dne 29. 7. 2011,

sp. zn.

ze dne 21. 2. 2011). Pokud před obecnými soudy nadále probíhá řízení, v rámci kterého se může stěžovatel domoci svých práv, není pro zásah Ústavního soudu důvod. Takový zásah by byl v rozporu s výše uvedeným principem subsidiarity i se zásadou minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci. Pokud by byla ústavní stížnost věcně posouzena před rozhodnutím Nejvyššího soudu o podaném dovolání, mohl by Ústavní soud nepřípustně zasáhnout do rozhodování obecných soudů. Pokud by naopak vyčkával na rozhodnutí dovolacího soudu, zbytečně by prodlužoval své řízení a nepřímo by pobízel ostatní stěžovatele k souběžnému podávání ústavní stížnosti a dovolání, k němuž však není důvod. Rozhodnutí Nejvyššího soudu zároveň nelze předjímat. Podání ústavní stížnosti je proto předčasné.

Pokud jde o postup podle , tak ten je namístě zásadně u řízení již skončených, kde nedošlo k vyčerpání prostředků, které zákon k ochraně práv stěžovatelů poskytuje. O takový případ se však očividně nejedná. Pro úplnost pak Ústavní soud dodává, že ani podmínky zjevně naplněny nebyly.

Ústavní soud připomíná, že toto rozhodnutí stěžovatele nijak nepoškozuje. Pokud totiž v řízení o mimořádném opravném prostředku nebude úspěšný, nic mu nebrání v podání ústavní stížnosti nové (v níž může zohlednit i průběh a výsledky dovolacího řízení). Stěžovateli tímto postupem nehrozí ani zmeškání lhůt.

Ze všech výše uvedených důvodů se tudíž jedná o návrh nepřípustný podle ustanovení ve spojení s ustanovením .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. června 2013

Milada Tomková, v. r.

soudkyně zpravodajka