Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1209/13

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci ústavní stížnosti T. M., zastoupeného Mgr. Martinem Zbořilem, advokátem se sídlem Smiřice, Zahradní 483, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 3. 2013 sp. zn. a proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 5. 12. 2012 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud - pro porušení ustanovení y, ustanovení , a y základních práva a svobod, ustanovení a 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a ustanovení Mezinárodního paktu o občanských a politických právech - zrušil v záhlaví označená rozhodnutí, vydaná v jeho trestněprávní věci.

Shora uvedeným usnesením Krajský soud v Brně zamítl jako opožděnou stěžovatelovu stížnost směřující proti ústavní stížností rovněž napadenému usnesení Městského soudu v Brně, kterým mu byla uložena povinnost zaplatit České republice částku 118 830 Kč, jež byla uhrazena jako mimosmluvní odměna a hotové výdaje stěžovateli ustanovené obhájkyni JUDr. Haně Rámešové.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že jeho stížnost byla krajským soudem označena za opožděnou zcela nesprávně, neboť stížnostní soud patrně přehlédl, že byl v rozhodné době zastoupen advokátem, pročež měla být lhůta pro podání stížnosti počítána dle ustanovení § 143 odst. 1 tr. řádu až od doručení napadeného usnesení městského soudu tomuto zástupci.

Ve vyjádření k ústavní stížnosti Krajský soud v Brně odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí a současně se pozastavil nad tím, že stěžovatel nepostupoval ve smyslu ustanovení § 61 odst. 3 tr. řádu.

V replice stěžovatel uvedl, že považuje odkaz na postup dle ustanovení § 61 odst. 3 tr. řádu za nepřípadný, neboť rozhodným pochybením bylo opomenutí skutečnosti, že měl v rozhodnou dobu zvoleného obhájce; jelikož však nebyl v dané věci vyrozumíván, nemohl za něj řádně uplatňovat opravné prostředky, a tedy nemohl ani postupovat ani ve smyslu soudem dovolávaného ustanovení.

Jedním ze základních principů ústavněprávního přezkumu je princip jeho subsidiarity; z něj plyne, že Ústavní soud je oprávněn o ústavní stížnosti rozhodovat (zásadně) pouze tehdy, když stěžovatel vyčerpal veškeré právní prostředky, jež jsou mu - jinak - k dispozici pro dosažení stavu, o nějž před Ústavním soudem usiluje; jinak je ústavní stížnost nepřípustná ( , ).

Domáhá-li se stěžovatel projednávanou ústavní stížností zrušení napadených rozhodnutí obecných soudů z důvodu, že stížnostní soud zamítl jeho opravný prostředek na základě nesprávného závěru, že stížnost byla podána opožděně, je zjevné, že na takovou situaci pamatuje právě ustanovení § 61 odst. 3 tr. řádu (srov. Šámal, Pavel a kolektiv: Trestní řád, 6. vydání, Praha: C. H. Beck, 2008, str. 424), přičemž i stěžovatelem v ústavní stížnosti požadovaný odklad vykonatelnosti usnesení městského soudu je tím (ex lege) řešitelný (viz ustanovení § 140 odst. 4 tr. řádu). Stěžovatelem prezentovaná výhrada, že jeho obhájce v dané věci "nebyl vyrozumíván", na tom ničeho nemění, neboť v ustanovení § 61 odst. 1 tr. řádu uvedená lhůta se počítá od okamžiku, kdy odpadla (objektivní nebo subjektivní) překážka k úkonu; pakliže jí podle stěžovatele měla být okolnost, že usnesení soud prvního stupně nebylo doručeno jeho obhájci, stane se tak tehdy, kdy mu doručeno bude.

Jestliže se k postupu podle ustanovení § 61 odst. 3 tr. řádu stěžovatel neuchýlil, podmínku vyčerpání (účinných) právních prostředků k ochraně svého práva nesplnil (srov. mutatis mutandis usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

).

Ve smyslu shora řečeného je stěžovatelova ústavní stížnost podle nepřípustná, a proto ji Ústavní soud soudcem zpravodajem podle téhož zákona odmítl.

V důsledku musel být odmítnut i stěžovatelův návrh na odložení vykonatelnosti napadeného usnesení městského soudu a stejně tak návrh na přiznání nákladů řízení před Ústavním soudem.

Je namístě zdůraznit, že závěr stížnostního soudu o opožděnosti podané stížnosti pro případ, že pro danou fázi trestního řízení zastoupen obhájcem nebyl (z čehož vycházel stížnostní soud), stěžovatel nikterak nezpochybňuje.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. června 2013

Vladimír Kůrka v. r.

soudce zpravodaj